Rytina z roku 1628 zpodobňuje kardinála Richelieua, jak se shovívavě, leč vítězně sklání k orlu a lvu zakovaným do řetězů. Lev ukazuje zuby, orel se kaboní, ale je zřejmé, že už se smiřují s prohrou. Alegoricky se nám tu vysvětluje, že první ministr Francouzského království potlačil vše, co ohrožovalo církev či soudržnost státu.

Rčení pod rentgenem Praha 7:08 10. června 2018 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Ale na té rytině citelně schází král. Eliminaci vojenské síly protestantů, potlačování odbojných tendencí šlechty, omezování habsburského vlivu a posilování centralizace státu - to vše přece neprosazoval jen samotný Richelieu. Toho chtěl dosáhnout hlavně Ludvík XIII.

Ludvík zdaleka nebyl tím nanicovatým králíčkem, jakého nám ho ve Třech mušketýrech líčí Alexandre Dumas, a jeho první ministr kardinál nebyl zlovolný intrikán, který vytrvale pronásleduje své osobní nepřátele a na nic lepšího mu nezbude čas.

Richelieu vládl osmnáct let, ale jen zčásti za Ludvíka, mnohem více s ním. Ti dva tvořili sehraný tým.

I sám kardinál měl štěstí na spolupracovníky. Uměl si je vyhledat, uměl si je zavázat a dovedl jim naslouchat. A mezi ty, o něž se Armand Jean du Plessis de Richelieu mohl opřít, patřil též proslulý páter Josef – mnich, náboženský myslitel, kazatel, diplomat a novinář.

Byl kardinálovi blízko ve všech myslitelných směrech – v názorech na církev a její reformu, na posilování státu, na zahraniční politiku. Nebyl to jen kardinálův poradce, byl to i jeho přítel a obýval pokoj hned vedle pokoje kardinálova. Richelieu naslouchal radám otce Josefa – Françoise Leclerca du Tremblay – stejně pozorně, jako naslouchal jeho vlastním doporučením král.

Velký vliv, který měl otec Josef na kardinála, zaujal už současníky. A některé z nich, zejména kardinálovy nepřátele, dovedl k názoru, že zatímco Richelieu manipuluje králem, sám je ve vleku silného zákulisního hráče, který z šerého přítmí diriguje celý děj. Hráče, který si na rozdíl od kardinála nepotrpí na okázalé známky moci, ale vystupuje skromně a nikdy neodkládá prostý hábit kapucínského mnicha.

Osobě, které disponuje podobně silným zákulisním vlivem, dodnes říkáme šedá eminence - což je správné, pokud jde o barvu roucha pátera Josefa, a chybné, pokud jde o tu eminenci. Tak se od pontifikátu Urbana VIII. oslovovali jen kardinálové. Páter Josef, úplně spokojený ve svém inspirativním ústraní, by o takový prázdný titul nestál.

A co zůstalo po otci Josefovi krom nepřesné přezdívky?

Klášter jeptišek Panny Marie z Kalvárie.

Vzpomínka na to, jak s kardinálem plamenně povzbuzoval královské vojsko při dobývání protestantské pevnosti La Rochelle.

A také trpká stížnost připisovaná císaři Ferdinandovi II., že ho „chudý kapucín odzbrojil svým růžencem, a přestože nosí jen úzkou kápi, podařilo se mu do ní vecpat šest kurfiřtských klobouků“. Což je odkaz na výsledek diplomatického úsilí pátera Josefa v Řezně roku 1630, kdy se francouzské misi podařilo vrazit klín mezi Habsburky a říšská knížata.

Páteru Josefovi se rovněž připisuje spoluautorství spisku Státní katolík, který se pokouší dokázat, že skutečnými nepřáteli Francie nejsou němečtí a švédští protestanti, ale Španělé. Protože ti jsou zároveň nepřáteli samotného Boha.

Otec Josef byl též šéfredaktorem listu Le Mercure françois a seděl v redakční radě novin Gazette.

Jeden z jeho ideových odpůrců ho nazval odpadlým mnichem, který s Richelieuem, jak si kritik stěžuje, „tyranizuje tělo a ducha tolika zdravých lidí“ a zachází s nimi jako s otroky na galejích.

Josef ovšem z téhle filipiky vyšel ještě dobře. Kardinál je podle ní neduživec chorý na těle i na duchu.

Milan Slezák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít