On si z ní dělal legraci, oslovoval tajné policisty při jeho sledování, přednášel dějiny filozofie ve vězeňských celách tzv. předběžného zadržení, při výslechu snědl předmět doličný – dopis pronásledovaného kněze Josefa Zvěřiny.   

Přehrát

00:00 / 00:00

Starý profesor filozofie Palouš zachránil disidenty. Při výslechu Státní bezpečnosti nečekaně snědl tajný dopis

Devadesátiletému profesoru Radimu Paloušovi se už těžce dýchalo a špatně chodil, když ho v roce 2014 navštívil redaktor Paměti národa. S nohou měl starosti už od mládí. Při neopatrném seskakování z motorky na začátku 50. let na brigádě v mosteckých dolech mu šlapka utrhla sval na levé noze a v nemocnici mu nohu chtěli amputovat. Zachránil ho porodník, použil na pacienta v té době ještě experimentální „zázračný“ lék – penicilin.

Učil studenty svobodně „myslet“

Estébáci si z tohoto statečného belhajícího se mluvčího Charty 77 dělávali trapné šprýmy: „U nás si, pane docente, posedíte…“ StB ho považovala za zvlášť nebezpečného. Filozof Palouš po vzoru svého učitele a přítele Jana Patočky bojoval proti totalitnímu režimu tím, že učil mladé lidi myslet svobodně. Založil tzv. podzemní univerzitu – pořádal bytové semináře.

Radim Palouš, v 90. letech rektor Univerzity Karlovy, autor mnoha vynikajících knížek o výchově a pedagogice, čelil v 80. letech neobyčejné policejní šikaně. Takřka na každém kroku ho sledovali dva nenápadní pánové tvářící se nepřítomně.

Radim Palouš kráčel do Klementina, do knihovny, počkal si na neuniformované policisty schovaný za rohem a promluvil na ně laskavým hlasem: „Vážení pánové, já si tu budu nyní tak dvě hodiny číst, běžte si třeba na kafe, sejdeme se po tom, hezký den,“ směje se při vzpomínce Palouš. Estébáci se tvářili překvapeně, jako by nechápali, o co jde.        

Radim Palouš býval v době pronásledování za normalizace nemocný, táhlo mu už na 60 let, užíval prášky na srdce. V estébáckých protokolech ho vyšetřovatelé uváděli povoláním: topič v invalidním důchodu. Při policejním výslechu využil prášků, aby ochránil své přátele.

Jednou ho zatkli v pět hodin ráno, když pospíchal za přáteli, aby jim předal důležitý dopis pronásledovaného pátera Josefa Zvěřiny. Text byl napsán na průklepovém papíře, Palouš ho měl pečlivě složený v kapesníku v kapse. Když ho estébáci dovlekli do vyšetřovny, požádál o vodu, aby zapil své prášky na srdce. Estébák vstal a jak se otočil, aby nalil skleničku z kohoutku, disident Palouš dopis snědl, a nabízenou douškou vody ho zapil.

Nedokázal říci mamince o smrti jejího syna

Radim Palouš se narodil roku 1924 v Praze v rodině novináře. Studoval klasické gymnázium. Zajímala ho přírodověda, chemie, naučil se německy, anglicky, rusky, latinu a řečtinu.

V dětství navštěvoval tělovýchovnou organizaci Sokol a skautský vodní oddíl vedený slavným spisovatelem Jaroslavem Novákem přezdívaným Braťka. Devatenáctiletý Radim se jako mnozí skauti zapojil do Pražského povstání 5. května 1945. Asistoval kulometčíkovi v Motole, sloužil jako tzv. motocyklová spojka.

Na motorce Jawa Robot zdatně přejížděl smíchovské barikády a velitele informoval, odkud postupují německá vojska. Vícekrát se ocitl v ohrožení života, doslova kolem něj létaly kulky, ale zázrakem přežil bez zranění. Vzpomíná na přítele Jana Balouna, který dostal zásah přímo do srdce a na místě zemřel. Palouš nedokázal jít za jeho maminkou, aby smrt jejího syna oznámil, vzpomíná na jednu z nejsmutnějších chvil svého života.

Bytové semináře vznikly, když Patočkovi zakázali přednášet

Po válce začal studovat historii a filozofii na Univerzitě Karlově, kde navštěvoval strhující přednášky z dějin filozofie Jana Patočky. Myšlení tohoto snad největšího českého filozofa 20. století, zakladatele fenomenologické filozofie, na Radima Palouše zapůsobilo natolik, že se stal Patočkovým blízkým žákem a rodinným přítelem.

Po tom, co Patočkovi zakázali na fakultě v únoru 1948 přednášet, začali studenti navštěvovat jeho bytové semináře. Radim Palouš vzpomíná, že právě tady zažívali s Patočkou největší hloubky jeho filozofie.

Pro Palouše představoval Patočka zásadního člověka jeho života, který ho učil dívat se na věci nově. S ním se vydával do antiky, promýšleli Sokrata, Aristotela, Tomáše Akvinského, a především fenomenologii, filozofické myšlení Kanta, Heideggera a Husserla.

Palouš Jana Patočku popisuje nikoliv jako suchopárného profesora, který dlouze a odborně přednáší, ale jako velmi citlivého člověka, který rozuměl lidskému údělu. Radim Palouš jednou viděl svého učitele plakat, když dočetl novelu vojenského lékaře Jaroslava Durycha Boží duha pojednávající o válečných zločinech a poválečné pomstě na Němcích.

Se syny Janem a Martinem stáli v jednom šiku a skládali uhlí

Na sklonku 40. let se Radim Palouš oženil s Annou Štasurovou, také studentkou fakulty a posluchačkou Patočkových přednášek, narodili se jim synové Jan a Martin.

Starší Jan Palouš je matematik, astronom, doktor věd, dnes profesor, který zkoumá vzdálené galaxie v Astronomickém ústavu Akademie věd. Druhý mladší syn Martin Palouš se vypravil ve stopách svého otce.

Studoval filozofii, podepsal Chartu 77, stal se také mluvčím, za normalizace patřil k nejaktivnějším disidentům a organizátorům protikomunistických akcí a distributorem samizdatů. Dnes přednáší v USA a patří mezi zastánce a pomocníky kubánských disidentů.

Radim Palouš říká, že měl ve svých synech velikou oporu, stáli v jednom šiku: „Peripetií, vzestupů i pádů bylo dost. Nejvíce si ale vážím zastání a pomoci své rodiny a přátel. Byli jsme v jednom šiku. Pomáhali jsme si, aniž bychom chtěli jeden druhého kritizovat, formovat a přeformovat,“ říká Radim Palouš, kterému v 80. letech, kdy pracoval jako topič, nejednou pomáhali skládat uhlí jeho dva synové.

Mikuláš Kroupa Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít