Nalezený vzkaz ve sklenici připomíná osud židovské rodiny. Otec psal synovi, kam uschoval majetek
Staré půdy někdy skrývají hotové poklady. A někdy ani jako poklad nevypadají. Stačí ale, že se někdo pustí do pátrání, a malý popsaný lístek zavřený ve sklenici vydá životní příběh. Tak jako ten na půdě domu v Jemnici na Třebíčsku, který před válkou patřil Schwarzbartovým. Většina rodiny zemřela v koncentračních táborech, přežil jen syn Otto. Do rodného domu už se ale nikdy nepodíval.
„Paní Nunvářová koupila dům, a když vyklízeli půdu, tak našli skleničku,“ popisuje objev dopisu etnografka Jana Lochmanová. Ve skleničce byl ukrytý popsaný lístek.
Dramatický osud rodiny jemnického obchodníka s obilím odkryl stručný vzkaz ukrytý ve sklenici
„Byl to dopis v němčině. Strašně malým písmem popsaná stránka. Tatínek psal synovi, u koho je co uschováno, kdo co kam dal, co strýček a tetička. Všude byla jenom křestní jména.“
Překlad lístku se dostal do rukou etnografky Lochmanové. Ta poznala, že jde o rodinu jemnického obchodníka s obilím Arnošta Schwarzbarta. Vědělo se, že z rodiny přežil syn Otto, který se na začátku války dostal do Dánska.
V roce 1939 se Arnošt a Bedřiška Schwarzbartovi rozhodli ochránit svého patnáctiletého syna Otta před tragickým osudem, který by ho čekal v někdejším Československu pod vládou nacistů.
V programu Ungdoms Aliyah Denmark proto poslali Otta do Dánska. Na farmách se tam děti připravovaly na život v Palestině. Dánský režim ale také přitvrdil vůči Židům a Otto se rozhodl přeplavat úžinu Öresund do Švédska.
„Byl chycen Němci a dostal se do Terezína,“ pokračuje ve vyprávění Jana Lochmanová.
V Terezíně Otto našel strýce a tetu, a dozvěděl se, že jeho rodiče už nejspíš nežijí. I jemu hrozil podobný osud.
„Měl ale velké štěstí. Tím, že byl chycen v Dánsku, bylo Ottovi přiznáno částečné dánské občanství a mohl se z Terezína dostat,“ popisuje Lochmanová.
„Nastoupil do takzvaných bílých autobusů Červeného kříže Švédska. Vlastně ho koupil švédský Červený kříž a díky tomu přežil válku.“
Ať si pomůže sám
Po válce se Otto Schwarzbart vrátil do Dánska a na tamní české ambasádě zjišťoval, co se stalo s jeho rodinou.
„Československý stát se k němu stejně jako k řadě jiných přeživších nezachoval hezky. Bylo mu řečeno, že kvůli tomu, že přijal dánské občanství, tak už není občan Československa. A protože je mu víc než 18 let, tak ať si pomůže sám,“ říká Lochmanová.
Princ se žlutou hvězdou Petr Ginz by oslavil 95 let. Mladého židovského umělce zavraždili v Osvětimi
Číst článek
V Dánsku Otto Schwarzbart dál pracoval na farmách. Zakotvil u rodiny Hansenových, která si ho oblíbila a chovala se k němu jako k synovi. Otto nakonec vystudoval vysokou školu a stal se zemědělským inženýrem.
Do Jemnice se nepodíval ani po roce 1989, i když mu to jeho syn Kenn nabízel. „On říkal, já nechci jet, mě sem už nic netáhne,“ říká etnografka s tím, že Kenn s manželkou byl v Jemnici několikrát.
Otto Schwarzbart zemřel v roce 2014 a je pochován v Dánsku. Dopis, který mu před deportací z domova napsal otec, ale spřátelil rodiny etnografky Lochmanové, majitelů domu Nunvářových a Schwarzbartových.
