Spolupráce dcery-lyžařky s otcem-trenérem funguje i v rodině Pauláthových
Šárka Záhrobská pod vedením svého otce Petra získala kompletní sadu medailí ze světových šampionátů, jenže tenhle příběh skončil rodinným rozvratem. Nic to ale nemění na tom, že v zemích, které nejsou lyžařskými velmocemi, je model rodinné tréninkové spolupráce velmi rozšířený. A účinný.
Vzpomeňme třeba chorvatské spojení Ante Kostelić - Janica Kostelićová. Ale můžeme klidně zůstat doma a ukázat si, jak funguje spojení otec trenér - dcera závodnice na příkladu Radovana a Kateřiny Pauláthových. Evidentně dobře, i když po pátečním vítězství v obřím slalomu na mistrovství republiky dnes Kateřina vypadla ve slalomu speciál.
Být v tréninku tvrdý na závodnici a zároveň pěstovat rodičovskou lásku, to rozhodně není jednoduchá úloha, ale pořádně odolný oříšek. U Pauláthů to zatím funguje, což je patrné třeba z toho, že Kateřina rozhodně nemá žádné zaječí úmysly.
„Zůstávám určitě s taťkou, protože ten pro mě udělá, co já chci, ví, co potřebuju. Zůstáváme spolu a budeme se spojovat se Slovenkami, s Martinou Dubovskou, zkusíme to nějak propojit,“ nechává osmnáctiletá lyžařka nahlédnout do svých plánů pro příští sezónu.
Lyžařka Kateřina Pauláthová si spolupráci s otcem-trenérem pochvaluje, byť oba přiznávají, že se občas nemůžou vystát
Její otec a trenér Radovan také dává najevo, že spolupráce klape výborně, i když neshody samozřejmě přicházejí.
„Když už hodně lítají blesky, vezme se telefon a zavolá se máma. Ta okamžitě přijede a rozesadí nás. Všechny spory a hádky jdou přes ni, vydrží to tak pět šest dní a zase jede pryč,“ bere půtky dvou temperamentních příbuzných s nadsázkou otec a trenér, který vztah s dcerou při tréninku popisuje jako boj na krev, někdy dost drsný.
„Už je dospělá, už ji nemůžu vyfackovat, to je samozřejmé. Do pr… ji pošlu normálně, to se posíláme na tréninku vzájemně oba dva pravidelně. Někdy už to byla taková ponorka, že jsem byl připravený se sbalit a odjet domů. Ale zase přijela máma nebo její ségra a bylo to zase dobrý.“
Souboje otce-trenéra a dcery-závodnice ale končívají sundáním lyží. V ten moment jsou prý oba zase velcí kamarádi a rozumějí si. A s přibývajícími léty se odpovědnost za důležitá rozhodnutí čím dál více přesouvá na Kateřinu.
„Už ví, jaké by chtěla lyže a co tam mám mazat, podle sněhu a typu, máme spousty lyží, různé druhy, a ona si podle stavby řekne, které chce. V tréninku je to totéž, řekne, že chce tři jízdy, nebo šest. Zezačátku sezony to určím já, teď už ona sama,“ říká Radovan Pauláth o symbióze, která je zatím pro sportovní růst naděje českého lyžování prospěšná a zdá se, že oběma jde k duhu i po lidské stránce, což - jak víme - ne pokaždé platí.
