Berdych i Štěpánek budou chtít hrát Davis Cup i příští rok
Čeští tenisté budou hrát elitní skupinu Davisova poháru i v příštím roce. Tomáš Berdych i Radek Štěpánek přidali k vítězstvím ve dvouhrách i společnou v deblu a v Rumunsku získali rozhodující třetí bod. Mezi prvními gratulanty byla také wimbledonská vítězka Petra Kvitová, která celému týmu poslala blahopřejnou zprávu. A blahopřání byla v Bukurešti celá řada. I k narozeninám, protože Tomáši Berdychovi bylo v den zápasu 26 let. Nejen o tom si s oběma tenisty popovídal reportér Jaroslav Plašil.
Tomáši, když jsem tak poslouchal, jak vám fanoušci provolávají slávu a gratulují k narozeninám, to by chtěl asi prožít každý, takovou oslavu narozenin, mám pravdu?
„Určitě ano. Je to nádherný pocit, tím spíš, že jsou to všechno lidé, kteří jezdí snad na všechny naše zápasy. I oni tvoří celou atmosféru daviscupového týmu, nejsme to jen my čtyři hráči a realizační tým. Ať jedeme kamkoli, oni jsou tam vždy s námi jako další člen týmu. Jsou vážně skvělí, tohle jsou chvíle, které si člověk chce užít. A když se třeba někdy člověku na kurt nechce, tohle ho vždycky přesvědčí, že to nedělá jen pro sebe, ale pro celý tým a všechny lidi, kteří jsou tu s námi. Za to to stojí.“
Úspěšné tenisty Tomáše Berdycha a Radka Štěpánka zpovídal v Bukurešti Jaroslav Plašil
Na kurt jste šel ne jednou, ale hned dvakrát. V závěru prvního zápasu jste měl problémy s křečí, jak se cítíte po dvou utkáních?
„Samozřejmě super, jednak jsme vyhráli a hlavně ten pocit, že je to vlastně konec, že jsme zachráněni. To člověku dodá spoustu sil a pozitivních myšlenek. Teď se cítím skvěle, ale těším se, že bude ještě prostor na odpočinek, na vlastní program – a pak teprve na zbytek roku.“
Bylo vám jasné hned po prvním zápase, když jste se z křečí dostal, že to půjde, nebo jste se rozhodoval až druhý den ráno?
„čekal jsem, co to udělá do rána, jak se vyspím a jak se budu cítit. Nikdy předtím jsem to nezažil a netušil jsem, co to se mnou může udělat. Všichni kolem ale udělali vše pro to, aby to bylo dobré, a ono to vážně přestalo, cítil jsem se v pohodě.“
Nemohlo to být třeba od vašeho těla varování, že toho na něj bylo v posledních týdnech příliš a měl byste zvolnit?
„Asi jo, prostě se tělo bez nějakého ptaní samo od sebe rozhodlo a vyslalo signál. Dnes to ale ještě bylo o tom, abych se co nejlépe připravil. Teď bude dost času na to, abych přemýšlel, co s tím budu dělat dál, aby se to příště nestalo.“
K mikrofonu Radiožurnálu teď přišel i Radek Štěpánek. Radku, říká se, že poslední krok bývá nejtěžší. Je to asi fráze, ale dnes se potvrdila, alespoň na začátku.
„To je pravda. Rumuni nastoupili na debla hodně nahecovaní, neuvěřitelně servírovali a vůbec nás v prvním setu nepouštěli do šancí. Když už jsme nějakou měli, zahráli výborné míče nebo servis. Drželi nás pod tlakem, měli brejky, hráli nad svoje maximum. Věděli jsme, že musíme vydržet, protože takový výkon se nedá vydržet dlouho. Čekali jsme, až dostaneme šanci a vrátíme se do zápasu. To se nám povedlo ve druhém setu za stavu 4:2. Pak už jsme soupeře, jak se říká, hnali do šatny.“
Byly tam dva gamy za sebou, kde to bylo vypjaté. Viděl byste tady klíčový moment, po kterém jste si řekli, že už to nepustíte?
„To ano, byl to klíčový moment, ale ne takový, že bychom si řekli, že už to nepustíme, protože utkání je strašně dlouhé. Bylo to pořád jen vyrovnané 1:1 na sety a museli jsme se soustředit, jít bod po bodu, vyvíjet na ně čím dál větší tlak – a to se nám dařilo. Snažili jsme se hrát co nejvíc volejů po servisu, který byl z jejich strany velice kvalitní. Pak jsme je ale už přehrávali po všech stránkách, byl to z naší strany výborný výkon.“
Na kurtu jste hrál i roli psychologa a motivátora, protože Tomáš na tom asi nebyl úplně dobře po prvním dni, kdy měl křeče. Bylo hodně důležité ho povzbuzovat?
„Ano, protože to, co se Tomášovi stalo, bylo velmi nepříjemné. Ale nebylo to tak jen teď, ve všech deblech, co spolu hrajeme, někdo musí dirigovat muziku. A to je můj part. Takové situace, jako teď Tomáš, jsem zažil sám na sobě, věděl jsem, jak se cítí. Snažíme se vždycky si vzájemně pomoct, podržet se. Proto tvoříme takhle silný pár.“
Budete chtít tenhle part hrát i další rok, který je mimořádně nabitý? Je tam navíc olympiáda, do toho ještě Davis Cup…
„Určitě ano, proto jsme tu přece bojovali, abychom se ve Světové skupině udrželi a měli další šanci zaútočit na nejvyšší mety tak, jak se nám to dařilo předchozí dva roky. Samozřejmě, že musíme začít znovu od prvního kola, kde potkáme ohromně těžké soupeře. Ale dáme se dohromady a budeme chtít uspět.“
