V českém basketbalovém prostředí rasismus téměř nemá místo
Už od roku 1966 si vždy 21. března připomínáme Mezinárodní den za odstranění rasové diskriminace. Mezi místa, která rasistické projevy dlouhodobě přitahují, patří obecně i sportovní stadiony, ty určené pro basketbal nevyjímaje. Právě basketbal je přitom sportem, ve kterém procentuálně najdete největší podíl černošských sportovců, a to dnes už i v českých podmínkách. Přesto paradoxně alespoň v Česku stále platí, že rasismus spojený s tímto sportem téměř neexistuje.
Objektivní čísla v tomto ohledu neexistují. I proto, že například agentura Evropské unie pro základní práva FRA si ve svých dvou zprávách o rasismu v českém sportu všímá dění ve fotbale, atletice a ledním hokeji. Že se situace v těchto sportech od basketbalu výrazně liší, ale potvrzují i samotní hráči, mezi jinými i americký rozehrávač mistrovského Nymburka Eugene Lawrence.
„Ve fotbale je situace odlišná, je zde spousta národností a hlavně ta hra vychází z úplně jiné historie. Basketbal je hra hlavně Afroameričanů a tak ji myslím lidé berou, ať už v Česku, na Ukrajině nebo kdekoli jinde po světě,“ konstatuje Lawrence fakt, který může být ale i trochu dvojsečný.
V Americe totiž už několikrát došlo k projevům ‚opačného rasismu‘, kdy černošské hráčky tvrdě vystupovaly proti Evropankám, které jim podle jejich názoru přišly za oceán vzít obživu. Své by o tom mohla říkat Eva Horáková-Němcová, která si podobnou zkušeností prošla v Clevelendu. To už je ale jiný příběh.
Nejvíce hráčů černé pleti najdeme zřejmě v basketbalu, projevy rasismu jsou tam ale alespoň v českém prostředí minimální
V Česku se s rasismem opravdu při basketbalu nesetkáte a své v tomto ohledu hraje i rozdílné složení fanoušků této hry a sportů, jakými je například fotbal.
„Basketbal je dlouhodobě primárně univerzitním sportem, jako takový k nám i přišel. Hraje ho hodně vysokoškoláků, takže úroveň vzdělání je tam daleko vyšší než v ostatních sportech,“ vysvětluje Michal Ježdík, který v roli trenéra mnoha domácích klubů přiváděl do české nejvyšší soutěže vůbec první americké hráče.
Kvůli jeho bohatým zkušenostem by bylo ale s podivem, kdyby přece jenom na projevy rasismu při svém koníčku i obživě nikdy nenarazil.
„Samozřejmě že jsem se s tím setkal, dokonce se i řešily takové drobné potyčky v rámci vyhrocených utkání, kdy se hráči snažili takovou tou špatnou mluvou vyhecovat soupeře. Velmi záhy to ale z českých palubovek zmizelo,“ poukazuje Ježdík na minulé spíše slovní ataky samotných hráčů vůči černošským basketbalistům.
Přestože v Česku jde už o věc dá se říci nyní překonanou, například na Slovensku je situace v tomto ohledu horší. Své o tom ví právě rodák z newyorského Brooklynu Eugene Lawrence, který ještě v roce 2009 působil v mistrovské Nitře.
„Jednou se mi na Slovensku něco podobného stalo, byli jsme v hospodě, kde bylo hodně skinheadů. Skončilo to na úrovni pouze slovních urážek, ale nebylo to ani tak nic příjemného.“
Český basketbal může být v tomto duchu zatím rád, že se mu i tato 'pouze' zatím poměrně velkým obloukem vyhýbají.
