V olympijském Aquatics Centre začaly také soutěže plavců. Do nich dnes zasáhl jediný český zástupce. Barbora Závadová v polohovém závodě nenaplnila očekávání, která do ní, jako do největší české naděje, byla vkládána. V závodě, ve kterém se chtěla bít o postup do finálové osmičky, skončila nakonec patnáctá a premiéra pod pěti olympijskými kruhy jí tak rázem jak se patří zhořkla.

16:37 28. července 2012 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Kombinace zamračené oblohy, zamračeného sportovce a slz, které mu kapou z očí, není zrovna tím, z čeho by byl kdokoliv kdovíjak šťastný.

„První den olympiády a já už brečím, fakt paráda,“ mísily se ve tváři Závadové slzy s hořkým smíchem. Bronzová medailistka z letošního evropského šampionátu věnovala olympijské přípravě maximum, i proto bylo zklamání tak velké, že by ho nyní devatenáctiletá letá brunetka snad neutopila ani v tři metry hlubokém olympijském bazénu.

„Holky byly rychlé, ale já jsem nebyla rychlá. Na tuto soutěž jsem dřela a teď jsem ji prostě projela, takže …,“ hledala se ostravské plavkyni po její olympijské premiéře jen těžce slova. Sport byl a vždy bude o emocích. Ty správné vítězné emoce ale zavládnou vždy až ve chvíli, kdy zvítězí rozum.

„I sama si v tom musím udělat pořádek. Tak, jak trénuji já, tak to ještě není trénování vrcholového sportovce. Nemám pravidelnou regeneraci a podobně, to si moc dobře uvědomuji. Ještě je to takové amatérské,“ přemýšlí nahlas Závadová nad možnými změnami v přípravě a třeba i trenérském vedení.

Na podobné myšlenky má ale dost času. Nyní má totiž v první řadě před sebou na dvousetmetrové polohové trati šanci na reparát. Kdo ví, třeba ve své slabší disciplíně překvapí a slzavý déšť vystřídá v její tváři svítící úsměv.

Štěpán Pokorný, Michal Jurman Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít