Bratry Pospíšilovy a jejich trenéra spojoval ‚šestý smysl‘
O tom, zda existuje a co je šestý smysl, se stále jen spekuluje. V českém sportu ale existovala dvojice, která se jím mohla chlubit, bratři Pospíšilové. Nejúspěšnější čeští sportovci minulého století - tedy soudě podle zisku zlatých medailí z mezinárodních akcí - na pár desetiletí proslavili dnes už zapomenutou kolovou.
První titul světových šampionů získali bratři Jan a Jindřich Pospíšilové v Praze v roce 1965. Právě tehdy začala jejich ‚zlatá cesta‘. Celkem ovládli mistrovství světa dvacetkrát, naposledy v roce 1988.
Kolová byla od začátku kariéry pro bratry Pospíšilovy sport číslo jedna, ale jak se chlubí starší z bratrů Jindřich, vedli si oba výtečně i v jiných odvětvích.
„Na co jsme sáhli, to nám šlo. Trenér nás učil hrát tenis, hráli jsme taky ping pong, kde jsme trénovali postřeh, hlavně bratr. Sportovní talent byl u nás vrozený, asi jsme to měli dané do vínku. Tíhli jsme ale pořád ke kolu.“
Kolová je historicky nejúspěšnějším sportem České republiky, zároveň se na ni ale zapomíná
Jindřich Pospíšil zmínil osobu trenéra. Tím byl v životě jeho i jeho bratra Jana velice důležitý Rudolf Harth, který neplnil ve trojici jen funkci kouče, ale také hlavního ‚uklidňovače‘ vyhrocených bratrských hádek.
„Zvlášť si vzal mě a zvlášť pak bratra, ale vždycky nám položil stejnou otázku: ‚Co myslíš, chceš vyhrávat?‘ Odpověď byla jednoznačná, a on nám řekl, abychom pro to v tom případě udělali maximum a nehádali se. Tím nás vždycky spojil,“ vzpomíná Jindřich Pospíšil.
A v čem byla výjimečnost celého týmu? V absolutním souznění smyslů, díky kterému se míč odrážel do branky mnohdy o hodně snadněji.
„Sami jsme ani někdy nedovedli pochopit ten šestý smysl, který mezi námi už od začátku působil – nejen mezi mnou a bratrem, ale i mezi námi dvěma a trenérem. Nejvíc se to projevovalo v nejdůležitějších utkáních, když šlo v pozdějších letech o tituly,“ dodává Jindřich Pospíšil.
