Pár dní to v nás bude, říká k titulu šťastný třinecký trenér Kopřiva
Hokejisté Třince poprvé ve své jednaosmdesátileté historii získali titul mistrů republiky. Po závěrečné siréně posledního zápasu, který Oceláři vyhráli nad Vítkovicemi 5:1, propuklo na stadionu a ve městě veselí, které trvá v mnoha případech ještě teď v ranních hodinách.
Pokřik mistři se nese starou plechovou Werk Arénou, kde ještě dvě hodiny po zápase stojí na ledě desítky lidí. Čekají, než hokejisté vyjdou ještě jednou ze své šatny. Oslavám nechybí naprosto nic.
Ve vzduchu je cítit nasládlá vůně šampaňského, která se mísí v okolí kabiny také se štiplavým aroma z vítězných doutníků. A z hlasů hráčů je cítit obrovská úleva a v mnoha případech i satisfakce.
„Vím, že ta euforie přijde až později. Teď je to takové unavené a jsem rád, že už to skončilo, už jsem fyzicky fakt unavený. Protože co jsem tam předvedl v sobotu, nejhorší moment v mé kariéře. Jsem strašně rád, že to vyšlo! Protože to bych se asi musel odstěhovat na jinou planetu, kdyby to náhodou nevyšlo,“ prohlásil Jan Peterek, který vyšel mezi novináře od čtvrtého duelu vůbec poprvé.
Minela z nakonec předposledního utkání je ale zapomenuta. Tato parta vstoupila do dějin třineckého hokeje a trenér Břetislav Kopřiva trefně připomíná, co by za takový úspěch dali v klubech jako je např. Litvínov. „Zítra budeme, myslím, ještě šťastnější a pár dní to v nás bude. Je to neskutečný úspěch pro celé vedení týmu a vůbec pro Třinec jako město, pro lidi, kteří tady na hokej chodí.“
Asi nejvíc ale šokuje svou upřímností Lukáš Krajíček. Loni si zahrál s Philadelphií finále Stanley Cupu, ale když má říct, co je víc, odpovídá bez zaváhání.
„Já jsem byl po minulé sezóně strašně zklamaný. A za tohle mám satisfakci. Proti minulému roku je rozdíl ten, že jsme prohráli. Přišli jsme do kabiny, sedli jsme si a řekli si, že je deset měsíců pryč a pro nic. V Americe jste druzí a ani pes po vás neštěkne! Tak to tam chodí. Když máte zlato, tak máte zlato,“ konstatoval Lukáš Krajíček.
