Nejdůležitějším úkolem je vytvořit dokonale rovnou ledovou plochu. Třeba u hokeje můžou jít nerovnosti do centimetrů. Curlingový icemaker Jiří Candra ovšem pracuje s přesností maximálně několik málo milimetrů.

„Optimální je, když jsou jednotlivé dráhy oddělené. Tady je máme ohrazené pěnovými mantinely,“ říká Jiří Candra

Na dokonale rovné ploše by si ovšem curleři nezahráli. Nutné je vytvořit drobné hrbolky, po kterých pak kameny vyrobené ze skotské žuly můžou klouzat.

„Na zádech máme bandasku s vodou, couváme a do toho led kropíme. Po kapkách, které takto vytvoříme, pak kameny kloužou,“ vysvětluje Jiří Candra.

Vybudováním čtyř curlingových drah ale jeho práce v Plzni na Košutce pochopitelně nekončila. Otáčet se musí každý den, každý trénink a každý zápas.

„Po každém zápase a po dvou trénincích musíme led seříznout. Kapky seřízneme, zkontrolujeme a znovu nakropíme,“ popisuje Candra.

Kvalitu ledu může ovlivnit řada věcí. Poničit si ho můžou si sami curleři. Velký vliv má pochopitelně teplota a vlastnosti ledu se tak může výrazně měnit.

„Občas může jinak namrznout, takže je jedna dráha rychlejší než druhá,“ vysvětluje Jiří Snítil.

Možná si i skip národního výběru Jiří Snítil někdy na práci icemakerů stěžoval. Jiří Candra se ovšem usmívá, nevraživé pohledy se prostě musí bát s nadhledem.

„Je to tak, že po každém zápase máte čtyři nové nepřátele a čtyři nové přátele. Záleží, kdo vyhraje,“ usmívá se icemaker plzeňské olympijské kvalifikace v curlingu Jiří Candra.

Jan Markup Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít