Jsem klidnější a na trávě si víc věřím, říká po postupu Vondroušová. V osmifinále vyzve Bouzkovou
Tenistka Markéta Vondroušová posouvá své nejlepší výsledky na travnatém povrchu, ve Wimbledonu už je v osmifinále po výhře nad nasazenou Chorvatkou Donnou Vekićovou 6:1, 7:5. V boji o čtvrtfinále dojde na český souboj, protože narazí na Marii Bouzkovou. V rozhovoru pro Radiožurnál Sport Vondroušová prozradila, v čem je travnatý povrch na Wimbledonu specifický a jaké údery na soupeřky fungují.
Jste osmifinalistkou Wimbledonu, jak vám to zní?
Je to neuvěřitelné, protože jsem si splnila metu, že budu v druhém týdnu na všech grandslamech. Jsem vděčná za to, jak se mi tady daří.
Budete na kurtu pořád stejně hladová?
Určitě. Jak postupuju turnajem, tak nervy jsou větší a každý zápas je mega důležitý.
Vondroušová je první českou osmifinalistkou Wimbledonu, do třetího kola se probojovala Kvitová
Číst článek
Co jste v sobě během turnaje objevila?
Jak jsem neměla moc velké očekávání, tak do zápasů nejdu s mega nervy jako třeba na antuce. Začala jsem si na trávě víc věřit a jsem klidnější.
Jste klidná i v situacích, kdy dvakrát po sobě uklouznete?
Kurty už jsou vyšlapané, písek a hlína kloužou víc a pokud se člověk zahrabe trochu víc dozadu, tak už to klouže hodně. Je to vrtkavé, ale naštěstí se nic nestalo, byly to malé pády.
K čemu ten povrch lze přirovnat?
Máme hodně specifický pohyb, protože když se někam dobíhá, tak se tam zaseknu a už se skoro nevracím zpátky, protože se nesklouznu. Musím kroky vyšlapávat a najít si jiný pohyb než na betonu nebo antuce.
Je to podobné jako koberec, na kterém stojíme?
Ano, občas jsme trénovaly na umělé trávě, ale musíme si zvyknout na to, že se budeme zasekávat a pohyb není tak ladný.
Jeden z nejlepších zápasů, co jsem na trávě odehrála, radovala se Vondroušová z postupu ve Wimbledonu
Číst článek
Fedcupový trenér Petr Pála říkal, že vás porazit na antuce je hodně těžké. Možná už to platí i na trávě, že?
Už jsem si našla ten pohyb a věřím si ve výměnách. Zapojila jsem do toho čopované údery a změny míče do protipohybu, tak je to pro soupeřky těžké. Navíc mě drží i servis.
Často trefujete i stranu, když má soupeřka „nalitý“ míč. Jak se to dá naučit?
Úplně ne, ale věděla jsem, že ona mi to hraje hodně do forhendů. Na kurtu to ale člověk vidí lépe, úplně se to naučit nedá.
Trenér Jan Hernych vám v tom hodně pomáhá?
Extrémně mi neurčuje taktiku, ale spíše to, jaké údery holky hrají nebo kam servírují. Spíš to ale nechává na mě, protože jsem zvyklá hrát svoji hru.
Přemýšlíte o krok dopředu, co soupeřka udělá?
Úplně ne. U mě je to všechno spíše instinktivní. Čopované a zkrácené údery závisí na tom, jak přijde míč a jak fouká vítr. Nedá se to moc plánovat, občas jsem ráda, že to tam prostě nějak dostanu.
