Láká mě generace mladých kluků. Těším se na novou výzvu, hlásí kapitán Daviscupového týmu Berdych
Hostem pondělního pořadu Na síti s Andreou Sestini Hlaváčkovou byl bývalý profesionální tenista Tomáš Berdych. Ve studiu Radiožurnálu Sport se rozpovídal o pozici mentora u Jiřího Lehečky, ale především o jeho současné nové roli kapitána Daviscupového týmu. Jaké povinnosti ho čekají? V jak časté komunikaci je s českými tenisty? Proč se mu nelíbí současný formát Davis Cupu?
Tome, před pár lety jsi byl v tenisovém důchodu, do ničeho se moc nehrnul a užíval si pohody. Kdy přišel ten první impuls vrátit se k tenisu v jiné roli?
Tenkrát jsem si nevymýšlel, když jsem říkal, že když by přišla nabídka, takže bych nevěděl. Vše, co v životě dělám, tak jsou ty věci přirozené a spontánní a i tohle tak vzniklo. V začátku to o tenise moc nebylo, tělo bylo unavené, ani hlava neměla sílu přemýšlet, jestli budu něco v tenise dělat. Tehdy to nepřipadalo v úvahu, ale teď ten čas přirozeně uzrál. Je to asi pět let od té doby, co jsem skončil.
Nedokážu asi říct přesné datum, ale pozdní letošní léto jsem byl osloven lidmi ze svazu a první, kdo to zmínil, tak byl Petr Pála. Ten sondoval, jestli by mě to lákalo a vzniklo to celkem přirozeně, nic, co bych si kreslil, že to takto bude.
Ty jsi zastával pozici u Jirky Lehečky. Byl jsi takový mentor, spolutrenér? Jak bys to popsal?
Asi specifickou funkci nemělo. Mentor, člen týmu. On trénuje s Michalem Navrátilem, kterého znám odmala z Prostějova, když jsem začínal s tenisem. On se okolo mě pohyboval, jsme hodně nablízko a známe se hodně dlouho. Ta spolupráce vznikla nenásilně dva roky zpátky, když Jirka hrál dobře na Australian Open. Já jsem Michalovi napsal, že jsem sledoval zápas, tak jsme se dali do řeči. Pak jsme se potkali na turnaji v Dubaji, dali jsme řeč a tak to nějak přirozeně vzniklo. Nebylo to nic, co bych plánoval a chystal dopředu. Tohle byla pro mě příjemná zkušenost a teď bude něco dalšího.
Co tě u té zkušenosti, když jsi objel pár turnajů a po boku Jirky Lehečky překvapilo? Ty jsi byl vždy tím hráčem, okolo kterého se to točilo. Jaké to bylo být součástí týmu jiného hráče?
Nebyla tam vyloženě věc, která by mě extrémně překvapila. Byla to druhá strana a největší rozdíl je ten, že tenista je zvyklý si vše rozhodovat sám, tak tady jsem byl jen v roli, kdo chystá program a ten, kdo ho exekukoval, tak byl někdo jiný. Jsem docela puntíčkář a cokoliv dělám, tak dělám na maximum a tahle role mi docela sedla. Necítil jsem se, že bych tápal a nevěděl, co a jak. Člověk se vrací do míst, která zná. Nebyl to velký rozdíl, protože Jirka byl v pozici, která je mi blízká. Kdyby člověk třeba začínal s nějakým juniorem, na to bych si asi troufl méně. Bavilo mě to.
Tome, když jsi říkal, že ses díky Jirkovi vracel na turnaje, tak přišel nějaký flashback?
Ano, to bylo na každém místě, kam jsem přijel. Ty turnaje jsou všechy stejné, všechny jsem je absolvoval a tam, kde jsem s Jirkou byl, tak bych našel i dobrý výsledek. Na to člověk rád vzpomene. Projdete si ty místa, které s tím máte spojené. Musíte si ale uvědomit tu druhou roli, proč tam je a jaká je jeho pozice. Pro Jirku to byla první sezona na ATP Tour a zažíval to poprvé. To je taky jeden z důležitých faktorů bývalého hráče jako trenéra si uvědomit, kvůli komu tam je. Umět si vychytat různé věci, třeba kde bydlet a umět mu poradit z praktické stránky. Já jsem realista, nemám moc rád se vracet zpátky. Prostě otočím kapitolu a jdu dál.
Jak dlouho jsi na turnajích vůbec nebyl? Od toho roku 2019, kdy jsi skončil až do roku 2023?
Přesně tak. Vůbec nikde jsem se podívat nebyl. Byly to maximální tenisové prázdniny. Co se týče množství mého hraní, tak to bych napočítal na prstech jedné roky. Nejčastější otázka byla, jestli chodím hrát tenis. Skončil jsem posledním turnajem na US Open v roce 2019 a první turnaj, kde jsem se byl podívat a sedli si s klukama, tak to bylo v Dubaji. To byl jen jeden den, kdy jsme se vraceli z dovolené. Pak jsem byl s Jirkou na prvním turnaji v Monte Carlu. Člověk měl před tím prvním turnajem dobrou nervozitu, protože odpovědnost velká. Bylo to tak, že jsme měli rozdělený program, nejeli jsme s Michalem dohromady, ale on byl doma a já jel s Jirkou sám. Zkušenosti hráče se v tomhle hodí, protože těch věcí je tam strašně moc a je to individuální.
4:01
Tenisový svaz chce jako součást nové vize obměnit celý realizační tým, o Berdycha byl zájem delší dobu
Číst článek
A nejde to úplně zkopírovat od sebe, že...
Úplně to nejde. Má to nějaké základní pricipy, to jo. Žádnou velkou vědu v tom člověk nevymyslí, ale zase sám moc dobře vím, že je to o detailech a ty rozhodují, jak to každý hráč má.
Michal Navrátil byl tedy hlavní trenér Jirky Lehečky. Tebe jsem viděla v roli trenéra na US Open na Jirkově zápase a byl jsi docela dost na mobilu. Ostatní mi říkali, že jsi byl v kontaktu s Michalem, který zápas sledoval online. Spolu jste třeba i dávali hlavy dohromady?
Ano, tím, že jsem s Jirkou netrávil tolik času, že bych s ním byl fyzicky, tak denně jsme byli s Michalem na telefonu. Je to něco nového, co mě naučila nová generace kluků, že při ATP mají novinku, takový statistický systém a je to aktuální i při zápase. Takže ty se můžeš podívat při zápase na aktuální statistiku, která je hrozně detailní. Jak servíruje, kam servíruje, pro jaké situace se rozhoduje. Ty sedíš u kurtu a nevidíš nic, je to zkreslené. Michal je doma, dívá se na televizi a má dobrý pohled a k tomu ještě tahle statistika. Jirka si na to hodně zvykl a zajímá se o to, že třeba po setu chce vědět, jak soupeř servíruje. To byla asi největší pro mě novinka, kterou jsme my vůbec neměli. Překvapilo mě, že i Jirka to chtěl znát. Pro mě by to asi bylo rozrušující, ale každý to má jinak.
Tome, ty ses stal novým daviscupovým kapitánem. Jak to vzniklo?
V létě mě kolegové ze svazu oslovili s nabídkou, jestli by mě to lákalo. Časově a timingově to dobře zapadlo, že už ta pauze mezi tenisem a odpočinkem byla. Mě to zaujalo, lákalo mě to a ozval jsem se zpět, že bych o to zájem měl. Tak jsme se do toho pustili.
Když jsi zvažoval pro a proti, tak co bylo tím proti?
Neřekl bych, že bylo něco proti. Spíš taková věc, že si člověk uvědomí, že bere velkou funkci, obrovskou odpovědnost, ale přetočil jsem si to na to, že je to výzva. Člověk musí mít nějakou motivaci a to ho žene dopředu. Nic negativního asi ne. Ne všem se to může hned zalíbit, ale tak to je a to k tomu vždy patří. Převládaly jen pozitiva a to největší je vidina mladého týmu, který tam je.
Na síti
Svého hosta se ptá bývalá tenistka, stříbrná medailistka ve čtyřhře z LOH 2012 v Londýně a dvojnásobná grandslamová šampionka ve čtyřhře Andrea Sestini Hlaváčková. Poslouchejte každý čtvrtek od 10.00 na Radiožurnálu Sport nebo na serveru iROZHLAS.
Takže s Jirkou Lehečkou už nespolupracuješ, nebo jak to je?
Dohodli jsme se, že spolupráci s Jirkou ukončíme, ale nemá to vliv, protože se budeme potkávat dál na kurtu. Tolik se toho nezměnilo, ty věci fungují a běží dál. S klukama jsem pořád v kontaktu a teď už se blížíme k prvnímu zápasu.
Jaké povinnosti má kapitán Davis Cupu?
Těch věcí bylo hlavně v začátku asi víc, než po prvním zápase. Vše se obrací na mě a pravomoci mám ne asi neomezené, ale nazval bych to sportovní politikou. Člověk musí obejít hráče, zjistit, co jim sedí, co se týče realizačního týmu. Čas, který jsem měl, tak jsem ho využil dost produktivně. Letěl jsem za klukama do Šanghaje, pak jsem za nimi byl v Paříži. Zápasů nebude v roce zase až tolik. Na začátku roku, pak další se hraje v září. Čekat na nějakou chybu, která by se objevila hned v prvním zápase je škoda, když to člověk může udělat vše před tím. Mít zkomunikovaný realizační tým, oběhnout jeho členu, probrat to, co se jim líbí, co by chtěli do týmu přinést. Moje pozice kapitána je spíš manažer týmu, který se snaží vytvořit atmosféru, aby se na ten týden všichni těšili. Jedině tak budou kluci schopní podat výkon, protože když se na to budou těšit, tak jim to může jít daleko lépe. To beru hodně od sebe, jak jsem to míval v minulosti já.
Miroslav Navrátil byl v pozici daviscupového kapitána asi nejdéle v historii, sám jsi s ním pracoval jako s osobním trenérem. Proběhl mezi vámi nějaký kontakt k předání žezla?
Ne, to zatím neproběhlo a nebyl prostor se někde vidět. Asi na to dojde, protože bych se chtěl jet za klukama podívat na extraliga, která bude koncem roku v Prostějově. Tam bude asi dobrý čas se s panem Navrátilem vidět. Známe se strašně dlouho a spoustu toho zažili, takže to bude čistě formální věc. Ten tenis se dnes posunul do hodně nové generace, celé se to obměnilo a kromě jednoho hráče tam nezůstal ze starší generace vůbec nikdo.
Máš už v hlavě nějaké dotazy, co by ses ho zeptal jako na radu? Ve finále jde stejně všem o to, aby byl úspěch a je jedno, kdo to dělá.
Takhle připravený ještě nejsem, to určitě ne. Já se budu snažit hodně dbát na to, že těch let, co jsme spolu zažili, tak je tolik, že se budu snažit čerpat ze zkušeností. Nějaký detail tam asi bude a to i kvůli tomu novému formátu. My jsme hráli tři dny na tři vítězné sady, dnes se hrajou dva dny, krátké zápasy a finálová skupina je během jednoho dne. Bude hrozně záležet na momentu daného dne a zápas bude hodně odlišný. Ty věci se tam mohou odehrávat hodně rychle a nebude moc prostoru na rozmýšlení.
Co pro tebe Davis Cup během kariéry znamenal?
Hrozně moc. Reprezentace země při tenise je něco, co tenis umožňuje, protože je to individuální sport. Celý rok hraje člověk sám za sebe, jezdí po turnajích po celém světě a je tak nějak od domácích fanoušků lehce odtržený. Davis Cup je tak jediná možnost, jak to lidé v republice mohou daleko více sledovat a myslím, že je to baví. Já měl reprezentaci vždycky rád, je to týmová soutěž, tak je to takové zpestření. Nejsme na to absolutně zvyklí, takže mě to bavilo, hrozně jsem se na to těšil, měli jsme super partu. S Radkem Štěpánkem jsme dosáhli obrovských výsledků, na to jak jsme měli malý tým. Jen samá pozitiva.
Jak těžké je pro tebe české kluky na Davis Cup lákat? Těší se na to?
To je jedna z nejpozitivnějších věcí, když jsem s nimi osobně mluvil, tak jsem od každého slyšel, že chtějí reprezentovat a chtějí Davis Cup vyhrát. Je to taková generace na hraně, která nás ještě zažila a teď jsou v pozici, kdy se jim daří a chtěli by si ten úspěch zažít pro sebe taky. To je nejdůležitější. Člověk potřebuje mít základní stavební kámen a to jsou tři singlisti, kteří tam dnes jsou, jeden lepší jak druhý, tak mají zájem a chtějí to vyhrát, tak je to to nejlepší, co si může daviscupový kapitán přát.
Výsledky kluků, kteří v týmu jsou, tak jsou skvělé. Cítíš, že nastupuje silná generace?
Myslím, že ano, že to tady opravdu dlouho nebylo, abychom se bavili o třech hráčích, kteří si jsou věkově podobní. Jsou to všichni hrozně šikovní kluci, co mají slušně našlápnuto, ale víme, jaký tenis je a jak je ta cesta strašně dlouhá a složitá. Po té letošní sezoně je ale hezké znovu sledovat, že je v českém tenise na co se dívat. Kluci se mohou hezky doplňovat, mají mezi sebou zdravou konkurenci. Čeká nás další zajímavý rok.
Proč to tak dlouho trvalo?
Kdyby na to měl někdo recept a nebo vyloženě návod, proč to tak bylo, tak to by byla otázka za milion. Těch věcí může být víc. Možná jsme si na to zvykli, když jsme s Radkem v Davis Cupu měli výsledky. Taky nesmíme zapomínat, že jsme malá země a holky jsou na tom extrémně dobře, takže si lidi asi zvykli, že by to tak mělo být a proč k tomu nejsou i kluci. Ve Španělsku mají Carlose Alcaraze, ale druhého hráče budou hledat těžce a to se bavíme o Španělsku. Ve sportu neexistují pravidla, že by to tak mělo být. Teď je super, že tam máme tři kluky, mohou je doplnit i junioři. Opravdový důvod ale taky neznám, co za tím bylo.
1:52
Bolestný pohled, rána pro český tenis, říká Štěpánek o dotační kauze na svazu. Do jeho vedení nechce
Číst článek
Který z kluků je ti z herní stránky nejblíže?
Ze singlistů asi bych řekl Jirku Lehečku. Nejen já, ale slyšel jsem to i od pár lidí kolem, že by se tam podobností pár našlo.
Já tě tedy vidím v Jakubovi Menšíkovi. Já na něj loni koukala na US Open a říkala si, že je to nový Berďa...
Jo? Tak asi může být. Kuba je z nich nejmladší, takže má dost prostoru tenis posunout dál technicky. Co by mě se líbílo, co bych si od něj vzal je to, že se dokáže dobře bránit na to, jak je vysoký. Dokáže vrátit zpátky spoustu míčů, to by se mi líbilo. Podobností bychom tam asi pár našli. Tomáš Macháč, abychom na něj nezapomněli, tak musím říct, že ho pozorovat, jaký udělal kus práce a kam ten tenis posunul. Všestranný pohyb, dost se věnuje čtyřhře, tak umí jít k síti, zrychlovat hru a má dost možností, co na kurtu dělat a to se v dnešní generaci hodí. Je to docela dobrý materiál myslím.
Je mezi kluky i dobrá chemie? Vídáme to třeba i u Francouzů. Cítíš to, když jsi přijel na turnaje, že mají Češi se tendenci k sobě tmelit, nebo ne?
Teď se to víc propojuje. Má to asi víc faktorů. Oni tam jsou tři, takže mají jít ke komu. Dřív to bylo tak, že když jsem se míjel s Radkem, tak jsem k sobě nikoho jiného neměl. My jsme asi byli víc generace, co se uzavírala do sebe a do svého týmu. Ti kluci jsou dnes daleko víc otevření, víc času tráví společně a tu atmosféru to udělá jen lepší. To by mohlo být i o to snadnější v těch daviscupových týdnech, že to bude snadnější.
Los se poprvé v historii posunul a kdo vás čeká se bavit nemůžeme, ale popiš nám, kdy sezona začne a co nás může čekat?
Los je dnes odpoledne v Londýně. Losuje se celý Davis Cup na příští rok, takže světová skupina a i ty nižší. Je tam 26 týmů, které budou hrát první kolo, z toho 13 vítězů a k nim se přidá 14. tým, což budou asi vítězové minulého ročníku, takže Italové. Z toho vznikne druhé kolo, které bude v září, sedm týmů do finále a osmý tým bude tým pořádající země. Pak to bude turnaj posledních osmi a to bude o vítěze.
Co ty na ten nový formát říkáš?
Musím říct, že nejsem toho velkým fanouškem, ale to nic nemění na mé pozici kapitána. Je to můj vnitřní názor na to, čím jsem si procházel. Na čem Davis Cup stojí, to bylo o velkých zápasech doma a venku, lidi si to mohli užít a dělalo to atmosféru. Můžeme ale pozorovat, že se to začíná lehce měnit, protože letos už nebylo druhé kolo doma - venku, ale hrála se skupina jen ve Španělsku, takže tam jsou nějaké náznaky, že by se to mohlo lehce vracet k původnímu. Kluci si to zaslouží, protože ta atmosféra, kterou mohou zažít doma před vlastním publikem je něco navíc.
