Zhruba 3 hodiny poté, co cyklisté projeli cílem v Troyes, opouštějí už kamiony pořadatelů město. Přesouvají se dál. Začalo také pršet. To kdyby se stalo nějakých 20 minut před dojezdem, rozhodně by závodníci nebyli rádi.

„Naštěstí se to nestalo, protože v tom dojezdu by to zase lehlo, ale vydrželo to. Aspoň jsme se trošku opálili," komentuje pro Radiožurnál podmínky Zdeněk Štybar.

I krávy, které se měly pást kousek od trati Tour si raději lehly na kraj louky do stínu. To závodníci nemohli. Ani slunečník, který se uvolnil divákovi a div, že netrefil ve žlutém jedoucího Frooma, v tu chvíli také svou funkci neplnil.

Pořadatelé přitom naměřili na silnici i 58°C. Ondřej Cink dělal, co mohl a jezdil do auta sportovního ředitele pro bidony s vodou. Sám cyklista netušil, kolik jich najednou pobral.

„To vůbec nevím. Byl jsem tam mockrát. Do košíku, do dresu, dopředu, dozadu, kam se to vejde všude," vyjmenovává místa, kam všude se nádoby s vodou vejdou, Cink.

„Já si právě pak jeden bidon, jak je studený, tak si ho nechávám za krkem. Vezu pak u sebe tři. Když mi dojde, tak si ho vezmu zezadu ze zad, protože mě to mezitím chladí," popisuje svou strategii s vodou český cyklista.

Podle zápisků reportéra Tomáše Kohouta z Radiožurnálu, který se cyklistice věnuje dlouhodobě, je maximum přepravených bidonů šestnáct. Před lety to zvládl jeden cyklista na italském Giru.

Podle pořadatelů použijí týmy na Tour de France 42 tisíc cyklistických lahví. A jen reklamní vozy oficiální minerálky rozdají divákům půl miliónu litrů vody. Ale závodníci se nemohou napájet nonstop.

„Protože kdyby to byl jeden den, tak samozřejmě můžeme vypít, kolik chceme. Na těch třech týdnech to musíme trochu hlídat. Důležité je teď pít po závodě," řekl Radiožurnálu Zdeněk Štybar.

Tomáš Kohout Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít