Sázela jsem všechno na závěrečný běh. Cílovou rovinku jsem si užívala, říká triatlonistka Kuříková
Česká olympionička Petra Kuříková zazářila v závodu Světového poháru v triatlonu. Na domácí trati v Karlových Varech skončila druhá o dvě minuty a dvacet sekund za vítěznou Nizozemkou Majou Kingmaovou.
Jaké jsou pocity z vynikajícího výsledku na závodě Světového poháru v Karlových Varech?
Konečně se to tady povedlo na medaili, takže doufám, že mají diváci radost. Jsem ohromně nadšená.
Pusťte si rozhovor s triatlonistkou Petrou Kuříkovou po závodě Světového poháru v Karlových Varech
Vypadalo to, že jste závod zvládla výborně takticky. V plavání jste si nechala trošku utéct špičku, na kole jste se nikam nehnala, nechala jste dvě vedoucí závodnice vybudovat si více než tříminutový náskok, ale v běžecké části jste byla fantastická. Schovávala jste si do ní síly?
Věděla jsem, že mám dobrou běžeckou formu, takže jsem všechno sázela na běh. Ale na druhou stranu vůbec nechápu, jak Kingmaová s Márty Kropkó, které byly vepředu, dokázaly jet tak rychle. Každým okruhem narůstal jejich náskok třeba o 20 vteřin a po cyklistice to byly tři minuty, takže jsem si říkala, že je neskutečné, jak rychle jely. Sama jsem byla zvědavá, jak rychle pak budou utíkat.
Vaše reprezentační kolegyně Dana Přikrylová a Tereza Zimovjanová mluvily o tom, jak extrémně náročná je cyklistická část v tomto závodě, bere hodně sil. Měla jste před závodem plán, jak si rozvrhnout síly?
Plán úplně ne. Ale věděla jsem, že jsou Karlovy Vary hodně nevyzpytatelné, do poslední chvíle se může stát cokoliv, takže jsem se to snažila brát okruh za okruhem. I v běhu jsem myslela na každých 100 metrů přede mnou, a pak jsem si mohla užít cílovou rovinku, když už jsem věděla, že jsem druhá.
Dokázala jste stáhnout tři minuty na Maďarku Kropkó. Pomohlo vám, že jste měla informace, že se každým krokem přibližujete k soupeřce a stříbrné příčce?
Přesně tak. S Márty se dobře známe, nějakou dobu jsme spolu i trénovaly, takže bych jí strašně přála druhé místo, ale na druhou stranu jsem věděla, že není tak silná běžkyně, a že jsem schopná to seběhnout. Bylo super, že na trati bylo spoustu diváků, kteří mě hnali dopředu a pořád mi hlásili rozestupy, což byla velká výhoda.
