Fenomén Remco, chválí dvojnásobného olympijského vítěze Kreuziger. Skvělý výsledek zajel i Vacek, myslí si
V jižních Čechách odstartoval Lipno Sport Festival a jeho ředitelka Kateřina Neumannová si přímo v dějišti akce pozvala do pořadu Páteční finiš cyklistu Romana Kreuzigera. Desetinásobný účastník Tour de France diskutoval o výjimečnosti Remco Evenepoela, který zazářil na olympijských hrách, ale také o skvělém představení Tadeje Pogačara na letošní Tour. Jak se chystá na cyklistický závod, který na Lipně spoluorganizuje?
Romane, jsi tady jako spoluorganizátor, ale zároveň i účastník závodu. Jak pojímáš takové výzvy po své kariéře?
Po organizační části se o to stará hlavně manželka Míša. Dala dohromady kolektiv lidí, které dobře znáš. Já jsem trasu jen projížděl a myslím, že se lidé mají na co těšit. Je to krásná trasa na horská i gravelová kola. Užijí si to i děti na kratší dvacetikilometrové trati, pro ty odvážnější bude ta dlouhá trať výživná. Vyzkoušeli jsme si ji někdy v červnu, v březnu to nešlo, protože tady ještě sněžilo. Já jsem pořád ve fázi, že když si připnu číslo, tak nechci závodit. Pojedu si to užít, možná s našimi holkami, nebo pojedu delší trasu.
Poslechněte si bývalého profesionálního cyklistu Romana Kreuzigera v pořadu Páteční finiš
Pohledem bývalého závodníka, jaké to je, když si jednou za čas stoupne na start s hobíky? Jak to vnímáš?
Pro mě to bude taková premiéra, protože od doby, co jsem skončil, neměl jsem připnuté závodní číslo. Těším se na to, protože s holkami děláme jiné sporty, kde na závodech býváme a prožíváme to z druhé strany. Bude to skvělé hlavně pro lidi, protože se jede v sobotu i v Prachaticích Le Etape, kde si to lidé zkusí se Zdeňkem Štybarem. Zkusíme zjistit, jestli máme ještě v nohách limity a jsme schopní závodit. Hobíci jsou na tom v dnešní době ale velice dobře, takže nás tam možná nechají. Lidé mají možnost se s námi potkat, a když nebudeme úplně závodit, tak si s námi mohou popovídat. Jsme plně otevřeni, aby se ptali na cokoliv.
My jsme trať závodu projížděli asi před měsícem a půl a ty jsi měl připomínky ohledně bezpečnosti. Věnuješ se bezpečnosti v rámci projektu Dej respekt, tak čím můžeš přispět se svými zkušenostmi?
Něco jiného je silniční cyklistika, kde je to mnohem složitější vše bezpečnostně zajistit a potřebujete ještě třeba policii. Tady máme dobrovolníky, kteří hlídají pár křižovatek, ale jinak je to většinou po lesních cestách v krásné krajině, takže je to trochu jednodušší. Je to ale v terénu, takže člověk musí upozornit hobíky, kteří občas přeceňují své schopnosti, kde jsou třeba nebezpečné sjezdy nebo ostrá zatáčka. Z pohledu bývalého závodníka vím, kde se dá jet rychle a na co je potřeba upozornit. Jsem hlavně přínosem pro lidi, že mohu upozornit na taková místa.
Zmínil jsi jméno Zdeňka Štybara, který bude také na startu. Ten bude mít nohy asi nadupanější, protože kariéru ukončil teprve nedávno. Myslíš, že si to zkusí střihnout s čelem závodu?
Těžko říct, jak moc ho závodníci unaví v sobotu a jak ho tady najdeme v neděli. On skončil v únoru na mistrovství světa v Táboře. Když to vezmu podle sebe, byl první rok jednoduchý, a když člověk nejezdil čtyři týdny, skočil na kolo, tak tam nohy měl. U něj to asi bude podobné, protože Štyby nic nevypouští, takže jsem přesvědčený, že on určitě závodit bude.
Romane, skončily velké sportovní akce, a to i cyklistické. Pojďme se krátce vrátit k olympijským hrám. Co říkáš na výkony Remca Evenepoela, který ovládl časovku i závod s hromadným startem?
Skončily velké závody jako Tour a olympiáda, ale sezona cyklistická nekončí, protože startuje Vuelta. Co se týče olympiády, tak skvělou časovku zajel Mathias Vacek. Když se člověk podívá na mezičasy, tak byl v hodně úzké špičce, pak mu trochu docházelo, ale u krátké časovky to musí člověk občas risknout. Povedl se mu skvělý výsledek a je to člověk, se kterým se dá pracovat. Máme i pár dalších kluků, kteří rostou velice dobře. Co se týče silničního závodu, tak to jel takticky velice dobře. Byl to komplikovaný závod, protože 280 kilometrů v 90 závodnících, to je takticky složité a musí se vystihnout správný okamžik. Mathias tam byl dobře pozičně, sledoval důležité úniky a pro jeho sebedůvěru je to dobře.
Fenomén Remco Evenepoel, on je snad první v historii, komu se podařilo vyhrát časovku i silniční závod. Už na Tour jel skvěle, kde skončil třetí za velice silnými závodníky. Je to velký krok v jeho kariéře, kdy se mu povedlo být na pódiu na Tour. Sebedůvěra, kterou měl, tak to ukázal i na olympiádě. Uvidíme, jak pojede ještě mistrovství světa a závěr sezony. Pokud člověk viděl silniční závod a i s tou smůlou, kdy měl defekt, tak ta fotka, co má z cíle, kde mohl slézt z kola, zvednout kolo nad sebe a mít za sebou Eiffelovu věž... ta kulisa závodu byla úplně fantastická.
Still no words…
— Remco Evenepoel (@EvenepoelRemco) August 4, 2024
📷 David Gray pic.twitter.com/RnooscunqI
Ano, to jsem si říkala, že byla fotka, jakou by chtěl mít každý sportovec. Co říkáš situování takto velkých závodů do centra města? Jaké je to pro závodníka?
Olympiáda je jeden z velkých cílů spousty sportovců. Cyklistika je čest, že můžete reprezentovat. Jediné, co si ale můžete z olympiády nechat, je zlatý proužek na dresu nebo kolo ve zlaté barvě, ale nemá třeba celý dres jako u mistrovství světa. Hodnota závodu je pro atlety větší, kteří to mají jako velký cíl. Kulisa Paříže byla pro mě jako diváka skvělá. Dívali jsme se s holkami a i ony začínají vnímat tu atmosféru. Je skvělé, že se povedlo dát dohromady sportoviště bez stavění nových stadionů. Slyšel jsem, že všechna sportoviště byla relativně blízko vesničce. Co je složité na olympiádě, tak je držet to soustředění, protože ve vesničce je spousta rozptýlení. Je to složitý bod, kdy závodníci musí být koncentrovaní na sebe, aby předvedli ten nejlepší výkon.
Jak vidíš to, že se na olympijských hrách jezdí bez vysílaček? Remco například, když měl defekt, tak vůbec nevěděl, jak na tom je.
Já jsem určitě zastáncem vysílaček, protože v mé roli sportovního ředitele, tak i kdybych udělal prezentaci ráno, tak se během závodu se může vyvinout tisíc scénářů, na které musíte reagovat během okamžiku a k tomu vysílačka pomůže. Není to ale jen o taktice, ale i bezpečnosti, protože se může cokoliv stát na trati a z auta je můžete upozornit.
Remco byl v absolutní panice, přestože byl absolutně nejsilnější závodník. Poslední rozestup mu ukázala motorka a to bylo 26 vteřin a v ten okamžik píchnul. Byl unavený, v emocích, jel o olympijské zlato a nevěděl, kolik má rozestup. Pak se ukázalo, že měl minutu, takže kdyby měl vysílačku, věděl by to. Na závodech funguje Radio Tour a tam průběžně informují o rozestupech a na olympiádě to asi nehlásili. Já jsem jednoznačně pro vysílačky.
The Remco puncture 😱 pic.twitter.com/mczNJsPJ0e
— yann le coz (@ylecoz) August 3, 2024
Byl vítěz Tour de France Tadej Pogačar lepší, než byl loni? Porazil Jonase Vingegaarda spíš díky tomu, že zranění a výpadek v tréninku Vingegaarda byl tím důvodem, proč byl Tadej tak dominantní?
Pro Jonase to může být brané jako neúspěch, ale po zranění, které měl na Baskicku, tak přijel na Tour. Bylo to asi 85 dní, kdy nezávodil, a přípravná závody by přišly vhod. Nebylo známé, jak na tom Vingegaard je a všechny týmy včetně nás nevěděly, jak na tom Jonas vlastně je. Jumbo se ale rozhodlo ho vzít, takže věřili, že by mohl zajet výsledek.
Co se týče Tadeje, tak mu určitě prospěla změna trenéra a je to vidět. Baví mě ho sledovat, protože Vingegaard je takový řízený stroj, vypočítaný, jak to má jet. Tadej je ale závodník, dělá to zábavné pro lidi, nastoupí a má k sobě strašně silný tým. To dělá obrovský rozdíl.
28:07
Ukradli mi kolo a Roman mi půjčil své, vzpomíná Kreuzigerová. Na silnici bojuje za vzájemný respekt
Číst článek
Koho vidíš jako dalšího za trojicí Pogačar, Vingegaard, Evenepoel, že by jim mohl konkurovat?
V poslední době se to hodně mění a přichází spousta mladých kluků, kteří jsou šikovní. U nás v Bahrain Victorious budeme mít tři závodníky – Kolumbijce Santiaga Buitraga, který jel letos Tour a skončil na desátém místě a byla to pro něj velká škola, Alberto Tiberio skončil pátý na Giru a od příštího roku budeme mít Francouze Lennyho Martineze. Jeho táta vyhrál myslím olympiádu v Sydney, jako excelentní biker. Jeho syn je skvělý vrchař na silnici. Máme s ním projekt dostat ho do tří let na pódium na Tour de France.
Jaká byla letošní Tour bez dojezdu do Paříže?
Pro spoustu lidí asi hodně stresující s časovým limitem v časovce. Lidé byli hrozně unavení po těch těžkých etapách. Samozřejmě taky zvláštní, protože dojet do Paříže, tak emoce, které tam probíhají, to se nedá popsat. Pod Vítězným obloukem čeká spousta fanoušků, a když jsme dojížděli, měli jsme husí kůži téměř celou dobu. Časovka z Monaka do Nice ale byla taky hezká. Rozestupy už byly natolik velké, že se tam nedalo až tolik změnit. I tam ale Tadej potvrdil, že je opravdu nejsilnější.
Romane, ty jsi už pár let sportovním ředitelem týmu Bahrain Victorious. Kolik práce ti v roce zabírá tato funkce a kdy je na tebe největší tlak?
To by byla otázka spíš na moji ženu Míšu, která dodnes nadává, že když jsem závodil, tak jsem býval až 240 dní na závodech a soustředěních. Dnes jsem s týmem asi 140 dní, kdy opustím domov. Práce sportovního ředitele je ale 365 dní v roce a 24/7 na telefonu, protože si člověk dá po závodech dva, tři dny volno a pak se musí připravovat na další.
Jak velký personál a tým máš k dispozici?
Na Tour jsme měli osm závodníků a 26 až 30 lidí bylo extra. Většinou jsme dva sportovní ředitelé, trenér, asi čtyři maséři. Jumbo nebo UAE třeba vozí osm masérů, aby měl každý závodník svého. Člověk pak musí rozdělit ty členy postupně podle trati. Máme hlavního maséra a mechanika, ti nám hodně pomáhají, ale stejně musíte být od rána na nohou a sledovat, jestli je atmosféra nejen mezi závodníky, ale i personálem dobrá, protože pak to přenáší dobrou náladu na závodníky.
Jaké to je pro bývalého závodníka sedět hodiny v autě a být ve střehu a dávat pokyny?
Loňskou Tour jsem si vyzkoušel v roli třetího sportovního ředitele a řídil jsem. Zažil jsem atmosféru řízení auta mezi všemi těmi motorkami a v chaosu. Letos jsem si ji užil už na radiu. Jsem člověk klidný, ale když v autě nemůžete ty věci ovlivnit a kluci třeba neposlouchají, tak to prožívám mnohem víc, že bych to od sebe ani nečekal.
33:13
Klub ani agent se nesmí stydět za to, že hráč má problém, říká o duševním zdraví sportovců psychiatr
Číst článek
Jak složité je vymýšlení taktiky a různých variant? Během etapy se může spousta věcí změnit.
Nejhorší, co se může sportovnímu řediteli stát, je, třeba když spadne lídr a nemůže třeba dojet. To se musí překopat celá taktika. Jsou pak momenty, kdy se nejede lídrovi dobře. Člověk musí posílat lidi do dřívějšího úniku, aby pak lídr, když tam dojede skupinka, tak měl člověka vpředu a ten ho dovezl pod kopec. Musíte předvídat kroky a přeposílat lidi dopředu. Někdy to může být klíčové, aby se pak zachránil výsledek.
Nahrazuje ti tato práce výzvy, které jsi měl jako sportovec?
Já jsem absolutně spokojený. Když jsem končil, tak jsem nevěděl, jestli být sportovní agent a chodit po večeřích a s manažery řešit smlouvy pro závodníky. Máme v Česku spoustu talentů, ale i v Polsku, Slovensku a Maďarsku, tak se začíná cyklistika rozrůstat a asi bych tam našel pár talentů pro práci do budoucna. V roli sportovního ředitele se ale opravdu cítím dobře, protože člověk je mezi závodníky, má tam adrenalin. Je krásně vidět, že mi po třech letech kluci v týmu jinak věří, už nemají takový vroubek, jestli o tom mají přemýšlet. Moje rozhodnutí plně akceptují a vědí, co očekávat.
Jsou nějaké zásadní novinky na kolech, které dělají kola rychlejšími?
Velký rozdíl nastal v okamžiku, kdy se přešlo z normálních brzd na ráfcích na disková kola. Kola jsou mnohem čistější, nejsou skoro žádné kabely, takže je se kola zrychlila už tím. Z galusek se přešlo na bezdušové, které nabízejí závodníkům komfort, jistotu a jsou i rychlejší. Každý tým má nějakého inženýra, který doporučuje, ať jde o převody, materiál, aby byli lidi co nejvíc efektivní.
Dokážeš spočítat, kolik finančních prostředků se investuje do techniky?
Každý tým má partnera, který dodává kola. Máme 27 závodníků a každý závodník má šest nebo sedm kol. Dva modely do horských etap, pak do rovinatých etap a pak časovkářské. K tomu musí mít i nějaké rezervní na závodech. Partneři se snaží vyvíjet s námi, takže pak testujeme kluky na dráze, ve větrném tunelu. Je to ale i oblečení, helmy, brýle, tretry, aby bylo vše co nejrychlejší. Pak se pracuje i s takovými mikrověcmi, že se třeba řetězy nemažou olejem, ale voskují, aby to bylo nejrychlejší.
V čem vidíš rozdíly oproti době, kdy jsi sám závodil?
My od sebe máme pár let, takže tam se to měnilo hodně u generace našich rodičů, kdy se jezdily hlavně objemy. Za mě už se to trochu zkracovalo a dnes jsou kluci jako ve formuli 1, jsou vyladění na maximum. Tréninky se hodně zkrátily a hodně zintenzivněly, protože cyklistika je výbušná a lidé musí být schopní pracovat s laktátem. Objem do sebe dostanou s těma rokama.
Jaké změny nastaly v oblasti výživy?
Myslím, že rychlost a průměry etap na Tour se zvýšily díky nutričním poradcům. Kluci to mají rozplánované do detailů, už se nemusí přejídat, takže i dobře spí, protože jedí během dne. V rovinatých etapách do sebe dostávají 90 až 100 gramů karbohydrátů, což je talíř těstovin, a v těžkých etapách až 150 gramů karbohydrátů za hodinu.
Každý je ale individuální a vše je monitorováno, tak jak se to dělá?
Kluci pracují v systému s nutričními poradci. Když jsou doma, vědí, jak se mají chovat a od kuchařů ví, jak má být jídlo čisté. Aby neměli pod omeletou moc másla nebo oleje. Na závodech jsou naučení si pamatovat, co měli, a mají formuláře, co vyplní. My to pak můžeme porovnat, jestli sedí to, co vypili, a dostali do sebe to, co měli. Pak můžeme plánovat na další dny.
Může se ale stát, že závodníkovi takzvaně dojde. Jak se to stane, že i věda a výzkum selže?
I ve formuli mají inženýři vše naplánované a občas motor bouchne. Pracuje se s lidmi, je tam spousta faktorů. Horko, bouřka, někomu se zastaví absorbce jídla, něco mu nesedne a může se to stát u u těch nejlepších.
