Mladoboleslavští fotbalisté si vyzkoušeli lukostřelbu. Dohlížel na ně paralympijský šampion Drahonínský
V rámci projektu Olympijský rok 2024 se sešli paralympionik David Drahonínský a prvoligoví fotbalisté Mladé Boleslavi. Na stadionu se střílelo lukem, ale pochopitelně se dvojnásobný paralympijský vítěz v lukostřelbě Drahonínský zajímal také o fotbal. A s kým jiným se o něm pobavit, než s oporami středočeského klubu Markem Matějovským a Jakubem Fulnekem.
„Jako mládežník jsem hrál v Suchdole nad Lužnicí a netušil jsem, že už tehdy mě trenér připravoval na roli paralympionika, protože mě nechával vysedávat na lavičce. Hodně mě to štvalo. Do šestnácti let jsem žil na vesnici a byla to pro mě velká zkušenost. Sport na jakékoliv vrcholové úrovni je o morálce, poslušnosti, sebekázni a klobouk dolů, co musí kluci všechno zvládnout. Když ve fotbale nevidím moc simulantů a vidím hezké utkání, tak se podívám na jakýkoliv zápas. Dřív jsem byl fanoušek Slavie a po úrazu bych mohl říct, že jsem sešitej,“ tvrdí paralympionik David Drahonínský.
Poslechněte si, jak probíhalo setkání fotbalistů Mladé Boleslavi a lukostřelce Davida Drahonínského
Jednačtyřicetiletý borec se při setkání zajímal o to, co profesionální fotbalisté plánují po skončení aktivní kariéry. Například Markovi Matějovskému je 41 let. „No, tak to je něco jako Jarda Jágr v hokeji, ale Marek nevypadá na 41 let,“ směje se Drahonínský.
Myslí si Marek Matějovský, že přesluhuje? „Určitě. Je to jedna z nejčastějších otázek na mě, jak dlouho ještě vydržím. Zároveň mám velký respekt k Davidovi, který nám ukázal střelbu z luku a je fajn, že jsme si to mohli vyzkoušet. Možná jak bylo vidět, tak se třeba po kariéře budu věnovat tomuhle,“ říká Marek Matějovský.
Trénink šest hodin denně
Vedle Matějovského si střelbu z luku vyzkoušel i Jakub Fulnek, který zatím fotbalový věk úplně neřeší. „Věřím, že před sebou pár let ještě mám. Do 41 let to asi nevidím. Teď nad tím zatím přemýšlet nemusím.
Na fotbalovém stadionu Mladé Boleslavi samozřejmě padaly i otázky od prvoligových hráčů směrem k Davidovi Drahonínskému. Matějovského zajímalo, kolik času úspěšný paralympionik stráví tréninkem.
„Záleží, v jaké fázi přípravy se zrovna nacházím. Třeba dva roky před paralympiádou v Tokiu jsem od listopadu do března střílel minimálně šest hodin denně. Když je závodní období, tak už těch tréninků ubývá. Nejvíc mám za den nastříleno 560 šípů ve třech fázích. Tvrdá práce je jediná cesta k úspěchu,“ přiznává Drahonínský.
„Zjistil jsem, že jsem stejně mladý jako Matěj a můj britský kolega, který byl na paralympiádě v Londýně, tak končil, když mu bylo 66 let. Pokud budu ještě 25 let střílet, tak mají moji soupeři pěkně zkažený den, pokud to uslyší,“ dodal dvojnásobný paralympijský vítěz Drahonínský.
