Střelec Emmons překonal sportovní i životní rány osudu. Po konci kariéry se usadil na české samotě
Zlato, stříbro i bronz má ve své olympijské sbírce střelec Matthew Emmons. A také pokusy, na které by asi nejraději zapomněl. Manžel střelkyně Kateřiny Kůrkové si smůlu začal vybírat v roce 2004 v Aténách. Vyhrál soutěž v malorážce, v polohovce ale o nejcennější medaili přišel až posledním pokusem, když zamířil na sousední terč. Nejen o tom je další díl Olympijského podcastu Radiožurnálu.
„V té době jsem hodně pracoval na klidu při posledních ranách. Tělo bylo v klidu, mozek byl v klidu,“ zavzpomínal Matthew Emmons na šestnáct let starý okamžik z her v Aténách. Rituál na poslední ránu se prý nelišil od předchozích soutěží.
„Ten rok jsem měl problémy, vždycky jsem mířil kousíček napravo. Při poslední ráně jsem byl v pohodě, ale nedával jsem pozor na tělo. Takže jsem byl moc napravo. Terč tam byl, ale nevšiml jsem si špatného čísla.“
Možná si řekl, že něco podobného už ho nepotká. Omyl. O čtyři roky později v Pekingu vládl pořadí v libovolné malorážce. Při závěrečném pokusu zmáčkl spoušť příliš brzy a klesl z prvního na čtvrté místo.
„Šel jsem zbraní pomalu dolů k terči a nevím, najednou to střílelo,“ popisoval. Někdo jiný by možná po takových pokusech zahodil zbraň a zmizel někde daleko od lidí. Ne tak Matthew Emmons.
Celý rozhovor si v rámci Olympijského podcastu můžete poslechnout na webu Radiožurnálu nebo v aplikaci mujRozhlas.
