„Nejsem úplně fanouškem toho, aby se hráči bavili před zápasem s novináři,“ přiznává osmadvacetiletý Tomáš Satoranský. Ovšem na druhou stranu je NBA především divadlo, a fanoušci bezprostřední informace před zápasem prostě chtějí. Nezbývá než to respektovat.

„Je to pravidlo NBA, aby se fanoušci dostali co nejblíže do kabiny, k hráčům a dění v soutěži. Člověk to tak musí respektovat. Mám takovou rutinu, že jdu k fyzioterapeutům, a pak se jdu rozcvičovat. Snažím se tak zůstat před zápasem soustředěný,“ popisuje Satoranský.

Za oceánem je to pro českého reprezentanta druhé angažmá. Do Chicaga přišel z Washingtonu. Čas přípravy se pro něj ale změnil. „Nyní se to hodně liší oproti Washingtonu, kde jsem měl rozcvičovací časy nejdříve z celého týmu. Tady se ke mně chovají jako ke druhému nejstaršímu hráči s respektem. Na hřiště se tak jdu rozcvičovat jako předposlední,“ přibližuje rodák z Prahy.

Nepotřebuje k tomu třeba žádnou muziku. Ostatně, na její poslech by ani neměl šanci. „Můj individuální rozcvičovací čas je nyní 75 minut před začátkem zápasu. Mohou ho tak sledovat první fanoušci, kteří jsou již v tu dobu v hale, tolik jich ale není,“ říká Satoranský.

Při hlavním rozcvičení fanoušci vidí hráče až zhruba čtvrt hodiny před utkáním. Bez tradičního rituálu se závěr přípravy neobejde. „Každý hráč má 15 minut na střelbu. Dělám tak většinou stejná cvičení, střílím hodně trojek, mám svůj systém s vlastním trenérem, který se snažím dodržovat. Je fajn, že se držíme stejných časů na rozcvičení, což si myslím, že je dobré pro mentální nastavení před zápasem,“ dodává Satoranský.

Na Detroit se basketbalisté Chicaga nastavili dobře. Po třech porážkách v řadě znovu zabrali a zvítězili 109:89. Tomáš Satoranský k tomu přispěl patnácti body a sedmi asistencemi.

Pavel Petr Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít