„To bylo asi to poslední, co jsem na tomhle večeru čekal, že dostanu cenu fair play, protože jsem si nic takového neuvědomoval. Pak jsem předstoupil před mikrofon a vůbec jsem nevěděl, za co to je. Pak mi to moderátor řekl a já jsem nevěděl, co mám říct. Měl jsem na krajíčku. Byl to silný pocit,“ působí i pod pódiem ještě stále zaskočeně s cenou v náručí baseballista Jakub Hajtmar nastupující v lize za brněnské Draky.

„Dostal jsem tu cenu jen za malé gesto, když jsem předal medaili za třetí místo fanouškovi Milanovi, který je upoutaný na kolečkové křeslo a dlouhá léta jezdí přes celé Brno dívat se na naše zápasy. Vždycky když se rozšvihávám, tak ho pozdravím a říkám si, jak je úžasné, že takoví lidé sem přijedou, a jaké máme všichni štěstí, že můžeme hrát,“ říká Hajtmar.

„Má můj obrovský obdiv a respekt. Chtěl jsem mu jen touhle malou zanedbatelnou věcí ukázat, že o něm víme,“ dodává dvaatřicetiletý polař, který si pár let vydělával baseballem i ve Spojených státech v nižších soutěžích, než se zase vrátil do Brna. 

„Vždycky se ho zeptám, jak se má. Milan je i velký fanoušek Zbrojovky a Komety, tak se ptám, jak hráli, jak se dostane domů, co dělal o víkendu. Vím, že je i fanoušek hudby, tak probereme i hudbu,“ říká Hajtmar.

I když s reprezentací bojoval Jakub Hajtmar do poslední chvíle o postup mezi šest celků pro olympiádu v Tokiu nakonec marně - hodnotí české účinkování pozitivně. To na klubové scéně s Draky Brno příliš úspěšný nebyl - tak on sám bere první neúčast ve finále ligy a zisk bronzové medaile. Právě tu Hajtmarovu má teď doma handicapovaný fanoušek Milan. A možná nebude poslední.

„Byl z toho tehdy stejně v šoku jako já, když jsem teď dostal tu cenu. Říkal jsem mu, že vím, že chodí na každý zápas, a slíbil jsem mu, že mu jednou přinesu i zlatou medaili,“ dodává Jakub Hajtmar, který si na závěr galavečera spolu s ostatními také zazpíval.

Jakub Kanta Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít