Povrch mi sedí, je rychlý. Při prvním přešlapu jsem neznervózněla, říká Ogrodníková po postupu do finále
Posledním pokusem zachránila oštěpařka Nikola Ogrodníková olympijské finále. V kvalifikaci nejdřív hodila daleko za limit, ale těsně přešlápla, a tak až 61,16 metru ze třetí série jí zajistilo postupové jedenácté místo.
Hází se vám dobře? První pokus byl parádní.
Už při rozcvičování jsem hodila daleko a věděla jsem, že když to udělám znovu, bude to dobré. A i po prvním přešlapu jsem věděla, že to nevadí, že hodím ještě jeden. Věděla jsem, že na to mám, že to udělám stejně. Akorát jak to člověk posouvá, trochu se změní rytmus a síly ubývají, protože čekáme na pokus 30 minut. To není úplně komfortní.
Byla jste nervózní u třetího pokusu?
Ne, vůbec. Dnes jsem vůbec nervózní nebyla. Vstoupila jsem na stadion a chtěla si to užít, protože jsem věděla, že naskočím na vlnu a jen se po ní povezu.
Na tomto stadionu se hází daleko, bylo to tak i v kvalifikaci mužů. Čím to je?
Musím říct, že povrch je skvělý. Moc mi sedí. Nevím, jak bych ho popsala, ale je rychlý, není úplně tvrdý, není úplně měkký, je tak akorát. A hlavně ti diváci. Mám to hrozně ráda, a proto jsem si je hned od prvního pokusu roztleskala, protože jsem si říkala „‚ne, nebudu se bát“. Tohle se stane jednou za čtyři roky a takhle vyprodaný stadion, to nezažijete.
Jak se připravíte na finále a co od něj očekáváte?
Podle rozcvičovacích a kvalifikačních hodů si myslím, že mám na to házet daleko. Je otázka, jak to bude za tři dny vypadat. Musím sesumírovat, co budu během dvou volných dnů dělat, abych se správně naladila. Ale chtěla bych do užšího finále samozřejmě. A být daleko lepší než v Tokiu, což už teď vlastně jsem.
