V době pokoronavirové už Jiřího Prskavce může přijet podpořit rodina. Během olympijských her v Tokiu tomu tak ale nebylo.

„Cesta sem byla ohromně těžká, psychicky náročná. Mám velkou podporu doma, od své rodiny, a opravdu mě mrzelo, že tady nemůžou být. O to těžší to pro mě bylo. Jsem strašně rád, že domů nepojedu s prázdnou,“ říkal Jiří Prskavec, kterého už teď zase na závody kromě táty a trenéra v jedné osobě doprovází i máma, manželka a dva malí synové a často také další příbuzní.

V seriálu Olympijský rok někteří z nich určitě budou slyšet, pro Prskavce jsou totiž hodně důležití.

„Pro mě je rodina to opravdu úplně nejvíc, co mám, a vím, že ať tady budu na stém, nebo prvním místě, tak mě budou mít pořád stejně rádi. Dodávají mi tu energii a navíc když potřebuju, tak za nimi kdykoliv můžu přijít, odreagovat se,“ přiznává Prskavec.

Jenže od triumfu v Tokiu má na své blízké Jiří Prskavec možná ještě o něco málo míň času, protože ke svému kajakářskému tréninku přidal navíc ten v kánoi, ve které se klečí.

A s tím měl zpočátku docela problémy. „Začne se tím, že musím rozdělat kurty, abych si připravil prostor na nohy. Ty se pak tak zvláštně zkroutí. Chodidla se potom musí ještě nacpat pod zadek, aby člověku nebránily paty a mohl sedět co nejníž. A nakonec se to ještě pro jistotu dotáhne, aby byla bolest úplně umocněná,“ popisuje Prskavec, jak se do kánoe dostat.

„Táta se na mě byl podívat a začal slovy ‚no, to není zas tak strašné,‘ když jsem projel prvních pár kombinací. Pak jsem najednou začal vylézat a on vytřeštil oči a ptal se mě, co dělám. Říkal jsem mu, že dál nemůžu, že to hrozně bolí, mám křeč a je to peklo. A on mi na to řekl, že to nemá cenu,“ vypráví Prskavec.

Ale ono to cenu brzo mít začalo. Zvykla si totiž kolena, a Prskavcovy tréninky tak mohly být delší a delší. Ve spojení s talentem, umem a pílí se český vodák rychle zlepšoval. Ani ne dva roky poté už byl na kánoi nejlepším z Čechů v domácí nominaci.

„Kdyby mi tohle někdo před tou nominací řekl, tak řeknu, že se úplně zbláznil,“ říkal tehdy Prskavec. Hned na svém prvním Světovém poháru na kánoi skončil třetí a na Evropských hrách čtvrtý. K tomu je dál nejlepším kajakářem světa.

Tak co se na olympiádu do Paříže kvalifikovat v obou lodích? „To je skoro sci-fi,“ hlásí.

Projekt Olympijský rok bude nejen Jiřího Prskavce sledovat celé měsíce až do Paříže.

Jan Suchan, spu Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít