Fanoušek sleduje hru, já hráče. Například rozhodnutí rozhodčích mě nezajímá, říká skaut Calgary Flames
Jestli jste někdy hráli hokej, určitě jste se vždy chtěli dokonale předvést, když se na váš zápas šli podívat rodiče, babička nebo kamarádi. Ještě důležitější je ale pro mladé profesionály podat skvělý výkon před zraky skautů – ti sledují hráče a ty úspěšné pak doporučují svým klubům. Desítky skautů dorazili i na mistrovství světa na Slovensko, třeba Robert Neuhauser, který takto pracuje pro Calgary Flames.
„Byla to dlouhá cesta. Můj životní sen, chtěl jsem to dělat od osmnácti let a trvalo mi šest let, než jsem to dokázal. Během těch let jsem jezdil po turnajích. Zlom byl, když jsem si na turnajích udělal kontakty mezi skauty z Kanady. Když se v roce 2006 uvolnilo místo v Pittsburghu, tak jsem se ozval těm, kteří rozhodují, a jelikož mě znali z těch turnajů, tak se mi rozhodli dát šanci,“ vypráví Radiožurnálu Sport.
V příspěvku reportéra Radiožurnálu Davida Nyče si můžete poslechnout muže, který se živí tím, že sleduje hokejové zápasy. Živí se totiž jako hokejový skaut
Velkou hokejovou kariéru za sebou nemá, spíš minimální. Je ale inspirací pro všechny, kteří si třeba tolik nevěří. Kdo nic nezkusí, nic nemá. Ani Roberta Neuhausera by to tehdy nenapadlo. Teď sedí na tribuně košické arény mezi skauty, má na sobě bundu s logem Calgary Flames a živí se tím, že kouká na hokej, i když samozřejmě úplně jinak než fanoušek – okem skauta.
„Fanoušek většinou sleduje hru, já sleduji hráče. Například rozhodnutí rozhodčích mě až tak nezajímá. Potřebuji vidět hráče a odhadnout jejich potenciál, co z nich v NHL může být a jakou by mohli mít roli,“ popisuje skaut.
Dilema na kládách. Hokejová Dukla byla během okupace na Západě, Holík a spol. se vrátili
Číst článek
V jedné ruce má notýsek, ve druhé tužku. Všechno si totiž nezapamatuje, nejmenší detaily o všech hráčích si tak zapisuje.
„Začnu tím, na jaké pozici hráč v daném zápase hraje, jestli je to levák nebo pravák, jak drží hokejku. Poté hlavní body jeho hry – bruslení, práce s pukem, herní myšlení, důraz.“ Do svého notýsku si ale Robert Neuhauser z jistých a v celku pochopitelných důvodů nakukovat nenechá.
Možná vás to překvapí, ale je tu ještě jeden důležitý aspekt, který musí brát skaut v potaz. Jde o něco, co většinou nemá šanci z tribuny postřehnout – charakterové vlastnosti. Aby klubu nedoporučil někoho, kdo – mírně řečeno – nezapadne do kolektivu. To je podle něj skoro ta nejdůležitější informace, kterou o hráči musíte vědět.
„Informace o tom si sbírám pořád. Do šatny nevidím, takže musím komunikovat s lidmi, kteří v ní jsou a mají k ní přístup. Je to o kontaktech – trenéři, manažeři, spoluhráči,“ vyjmenovává.
Při své práci se skaut dost nacestuje. „Vůbec mi to ale nevadí, každý rok vidím skoro 300 zápasů,“ pochvaluje si. Plné zuby toho zatím, podle svých slov, nemá. „Strašně mě to baví, cestovat můžu pořád,“ usmívá se Robert Neuhauser.
K roční normě 300 zápasů se zase o něco přiblíží i na Slovensku, kde sleduje většinu utkání a údajně má pět nebo šest vytipovaných hokejistů.
