‚Ahoj rodino, chci se vám omluvit.‘ Svoboda utekl ze šampionátu, 14 let po emigraci rozhodl v Naganu
Byly jich desítky. Někdo prorazil víc, někdo méně. Řeč je o hokejistech, kteří za minulého režimu emigrovali do Spojených států nebo Kanady, aby mohli hrát nejlepší ligu světa - NHL. A právě o takových hráčích bude seriál Radiožurnálu Sport. Začínáme mužem, který dal nejslavnější gól samostatné české hokejové historie - jmenuje se Petr Svoboda.
V roce 1984 reprezentoval Československo na mistrovství Evropy juniorů. Po prohraném zápase se Sovětským svazem v německém Bad Tölzu měl stříbrnou medaili a pak místo odchodu na společnou večeři vzal výstroj a ze stadionu zmizel. Trenér František Pospíšil už ho nenašel.
‚Ahoj rodino, chci se vám omluvit.‘ Svoboda utekl ze šampionátu, 14 let po emigraci rozhodl Nagano
Svoboda pobýval u tety v Mnichově. Rodiče informoval o tom, že utekl, ale neřekl, kde přesně je. Až pak napsal z Kanady dopis: „Ahoj rodino, první dopis z Montrealu píšu hned, jak jsem podepsal smlouvu. Chci se vám omluvit za to, že jsem se nevrátil domů. Rozhodl jsem se tak kvůli hokeji a doufám, že se na mě nezlobíte.“
Jenomže zlobil se někdo jiný - StB. Ve spisu na tehdy osmnáctiletého Svobodu se mimo jiné psalo: „Stupeň společenské nebezpečnosti jeho jednání je dám tím, že zneužil důvěru a využil povolení k služební cestě do Německé spolkové republiky k opuštění republiky, a současně zvýšen tím, že jednal jako československý reprezentant, ačkoliv měl v Československé socialistické republice vytvořeny všechny předpoklady ke sportu a spokojenému životu. Motivem jeho jednání byla vidina slávy a lepších existenčních podmínek v cizině. Navrhuji na obviněného Petra Svobodu podat obžalobu pro trestný čin opuštění republiky podle § 109 odst. 2 trestního zákona.“ Ve spisu byl podepsán vyšetřovatel StB. kpt. Miroslav Vlašič.
Draft a nový život v Kanadě
Svobodovi rodiče chodili často na výslechy a třeba právě i s dalším dopisem od syna: „Už v letadle jsem byl v novinách a letušky mě vzaly do kabiny pilotů a daly mi tašku s různými dárky. Druhý den jsem byl schovaný v officu Montrealu a díval jsem se na televizi. Když mě žádné mužstvo před ním nevzalo, šel jsem s jedním majitelem klubu do arény, kde bylo 20 000 lidí. Hned u vchodu mi nasadili na sako dres Canadiens a šel jsem s jedním překladatelem na pódium, kde měl stůl Montreal. Potom jsem dělal snímky a rozhovory o hokeji do novin. Bylo to něco ohromnýho, to asi ani nedovedete představit."
Jak se vyznáte v hokejových mistrovstvích světa? Otestujte své znalosti ve třetím z našich kvízů
Číst článek
Po draftu v roce 1984 byli na titulní straně kanadských sportovních novin dva hokejisté - jednička draftu Mario Lemieux a velké překvapení pátý v pořadí Petr Svoboda, muž, který trénoval za železnou oponou a kariéru v chemických závodech vyměnil za hokej, který mu šel.
A jak psal, rychle se v kabině zabydlel: „Mám velký pokoj se vším možným a v baráku máme bazén. Hned další den jsem začal chodit na angličtinu, tři hodiny denně. Předevčírem jsem dělal testy a poprvé jsem se sešel s celým mužstvem. Kluci jsou výborní. Jinak chodím hrát tenis, golf a tak za čtrnáct dní budu dělat řidičák a koupím si auto.“
Vyšetřovatelé museli šílet, když Svoboda starší řekl, že jeho syn nemá myšlenky na návrat do Československa. A Svoboda je v závěru dopisu nevědomky popíchnul k tomu, aby rodinu sledovali ještě víc.
„Montreal je moc pěkné město a už se těším, až se přijedete podívat. Je to paráda, bydlím u Savarda a paní Savardová je moc hodná. Mám, co si vzpomenu. Končím svůj první dopis. Budu hodně psát.“
Stanley Cup i vítězný gól ve finále ‚turnaje století‘
Dva roky po svém příchodu do Montrealu vyhrál Svoboda Stanley Cup a později v roce 1998 byl pro mnohé velkou neznámou v nominaci na olympijských turnaj v Naganu. A byl to právě odchovanec Litvínova, kdo dal poslední gól „turnaje století“.
Rozhlasácká #tipovacka. Sporťáci Radiožurnálu Čechům ani zlatému hattricku moc nevěří, co vy?
Číst článek
Svoboda jako jediný z Japonska neletěl na oslavy do Česka, a tak přišel o vtipnou tiskovou konferenci, kde do něj trochu rýpnul trenér Ivan Hlinka, že už po letech v zámoří zapomíná mluvit česky.
„Moc jsem o tom nepřemýšlel, než skončila poslední minuta, protože ten gól nic neznamená. Mně bylo jedno, kdo ho dá, měli jsme mančaft, který je bezsobecký, všichni hráli dohromady a to je to, co se nám povedlo. Já bych to srovnal se Stanley Cupem v osmdesátym šestym roku, je to něco nádhernýho,“ vyprávěl Svoboda opravdu s menšími problémy bezprostředně po slavném finále.
A tak se Petr Svoboda pomyslně vrátil ke svému původnímu oboru. Jako bývalý student chemického učiliště to byl on, kdo doplnil hokejovou tabulku prvků o jedno zlato navíc - to z Nagana.
