Měl jsem k dispozici skvělý a soudržný tým. Šalé splnil roli fantasticky, říká kouč juniorů Augusta
Česká hokejová reprezentace do 20 let vybojovala na mistrovství světa v Ottawě bronzovou medaili. Jedním z hlavních strůjců dalšího úspěchu mládežnického výběru byl trenér Patrik Augusta. V pořadu Na place trenér vyprávěl o mentálním nastavení českého celku, pozici lídra týmu Eduarda Šalého, silné osobnosti Petra Sikory nebo výborné spolupráci s realizačním týmem reprezentačního A-týmu.
Patriku, velká gratulace k zisku bronzových medailí na mistrovství světa juniorů. Souboj se Švédskem o medaili byl nervydrásající, jak jste prožíval napínavé nájezdy, které ve 14. sérii rozhodl Eduard Šalé?
Různě jsme na střídačce měnili pozici a hledali tu změnu ve všem možném, nakonec je to ale vždy v hráčích. Nikdo si nedovede představit, jak těžké bylo proměnit třináctý nájezd, ten čtrnáctý už pak byl dvakrát tak lehčí podle mě. Klobouk dolů, jak nás udržel ve hře a pak rozhodl.
Poslechněte si rozhovor s trenérem bronzových hokejistů z mistrovství světa juniorů Patrikem Augustou
Eduard Šalé říkal, že když šel na třináctý nájezd, tak měl tep dvě stě...
Tak já měl dvě stě padesát, a to jsem jenom stál na střídačce. Eda říkal, že bude střílet mezi nohy brankáře, a prorval to tam. V první moment jsem si myslel, že to brankář chytil, ale podíval jsem se na kostku na ledem, že je to gól. Pak už jsem si řekl, že nám to vyjde.
Pak přišla rozhodující čtrnáctá série nájezdů.
Udělal úžasný bekhendový blafák. Měl úžasnou rychlost a brankáře skvěle zmrazil prvním pohybem, kdy mu naznačil, že mu to dá mezi nohy. Blafák byl skvělý.
Nechci vyzdvihnout jen Šalého, ale celý tým, včetně realizáku. Vy jste docela fajn parta, ne?
Jsme. Pro mě je důležité být obklopen skvělými lidmi, nejen kamarády, ale i profesně. Všichni makali na maximum. Realizační tým je tam pro to, aby udělal servis pro hráče. Oni tam nejsou pro nás, ale my pro ně. Vyhrávají hráči, prohrávají trenéři, taková je realita. Je fajn, když se to sejde tak, že my připravíme hokejistům servis a oni nám to vrátí na ledě a můžeme slavit úspěch.
Radim Rulík jako trenér A-týmu zavelel, že se bude hrát ofenzivním stylem hokeje a vy to nyní přenášíte i na mladší kategorie?
Když jsem začínal trénovat, tak jsem to měl také tak nastavené. Nikdy jsem nechtěl hrát žádného zanďoura. Byla tady éra, kdy Finové vyhrávali tituly jako na běžícím pásu s defenzivním stylem. Zkoušelo se to i v Česku, ale pro nás to není přirozené. Nechceme hrát tak, abychom betonovali a na něco čekali. Říkám, že kluky bude hokej nejvíc bavit, když budou hrát u soupeře, ne ve vlastním pásmu. Radim ukázal cestu, byl úspěšný a sebevědomí se přenáší i na mladší kluky.
Poražení Kanaďané
Český tým ve čtvrtfinále mistrovství světa porazil Kanadu. To musel být pro zámořský celek šok...
Pro ně určitě. Pro nás to byla obrovská euforie. Už v zápase proti Švédsku nám to ukázalo, že teď je opravdu potřeba se plně koncentrovat, Silvestr pro mě po prohře se Švédy byl docela těžký, protože nebylo co oslavovat. Prohráli jsme nedisciplinovaností a bylo to zvláštní. Prvního ledna jsme ale vstali a začali se na Kanadu těšit. Pamatuji si, jak Ondra Pavelec říkal, že je lepší než prohrát s Lotyšskem ve čtvrtfinále porazit ve čtvrtfinále Kanadu.
Kanaďané neunesli odpískání faulu na Petra Sikoru a až do konce turnaje ho častovali z tribun hlasitým bučením.
Rozhodčí odpískali faul, je to neoddiskutovatelné. Chápu, že Kanada byla hodně dole, protože jsme je vyřadili podruhé v řadě. Nyní navíc u nich doma. Myslel jsem si, že nenávist k Sikymu bude trvat jeden zápas, ale pokračovalo to dál. Sikymu to nevadilo, motivovalo ho to a vybudilo k ještě lepším výkonům.
Tým ukázal, že patříme do špičky světového hokeje, chválí bronzové medailisty expert Procházka
Číst článek
V semifinále jste narazili na výběr Ameriky, který podle všech odborníků předváděl na šampionátu nejlepší hokej. Bylo to tak?
Řekl bych, že předváděli nejvyspělejší hokej. Byli skvěle srovnaní systémově jedna pětka vedle druhé. Jejich rychlost byla o level výš než u ostatních týmů. Čekal jsem, že v semifinále na nás vlítnou, ale oni hráli hodně vyspělý hokej. Necpali se do ničeho a čekali na naše chyby. V závěru jsme udělali jednu velkou, kterou oni využili. Jinak jsme odehráli vyrovnané utkání a mrzí mě, že jsme si neudrželi šanci hrát o výsledek až úplně do konce. Pro všechny hráče to byl velký zápas a dodal jim hodně do další kariéry. Někteří se možná lekli tíhy okamžiku a mohli zahrát o něco lépe.
Lídr Šalé
Jaká byla motivace českých hráčů po prohře s Amerikou nastoupit do boje o bronz?
Zklamání bylo obrovské, protože se v ten moment sen o zlatu rozplynul. Říkal jsem ale hráčům, že ne vždy po tak důležitém prohraném utkání dostanete šanci na reparát. Reparát je skoro stejně sladký, protože vám zaručí, že vyhrajete poslední zápas turnaje. Z mužstva jsem v utkání proti Švédska cítil, že chtějí a že jsou správně namotivovaní. To je důležité.
Před turnajem bylo docela složité vyjednat s farmou Seattlu, aby přijel Eduard Šalé. Jak se to vyvíjelo?
Se Šalinou (Eduard Šalé) jsem měl hovor v létě po turnaji v Zugu, kdy jsme se bavili. Bylo pro mě hodně důležité, že mi řekl, že ať bude, kde bude, tak chce přijet na mistrovství světa. Začal na farmě a byli překvapení, jak se mu daří. Udělal jsem první kontakt s generálním manažerem Seattlu a na e-mail mi přišla negativní odpověď, tak to mě trochu zarazilo. Podle mě bylo důležité, když se ho v klubu zeptali, tak řekl, že chce jet reprezentovat, a nakonec ho pustili. Moc mu děkuji za jeho práci a přeji, aby se mu dařilo i nadále.
Šalé na první dobrou působí jako kliďas, ale je s tím kapitánským céčkem hecíř?
Je tichý, stejně takový byl i Jirka Kulich. Lídr nemusí být ten, kdo pořád mluví. V daný moment ale řekne tři čtyři slova, dvě věty a má to pro hráče váhu. Dva dny před mistrovstvím světa jsme se rozhodli, že Šalina bude lídr. Bylo to jeho třetí mistrovství světa v řadě a on věděl, kdy co říct. Roli splnil fantasticky, nejen v kabině, ale i na ledě.
Je na tom nyní mládežnický hokej v Česku dobře a budeme dál sbírat medaile a posouvat hráče do A-týmu?
Věřím, že to tak bude. Určitě nesmíme přestat pracovat a plácat se po zádech. Hradec, Maštalířský, Galvas, Sikora jsou známkou toho, že se prosazují i u nás v extralize. Nemůžeme paušalizovat, že když někdo zůstane v Česku, že se nemůže prosadit.
Když je někdo ochotný pracovat, tak je jedno, jakou cestou půjde. Je to o každodenní práci. Kluci, kteří letos byli na mistrovství světa, tak ukázali, že ani česká cesta není špatná. V klukovi musí něco být, protože z trabanta neudělá ferrari žádný mechanik, ale důležitá je rodina a lidi, které potká na hokejové cestě. Vše je o tvrdé práci, žádný stupínek se nedá obejít. Táta mě vychovával tak, že nepotřeboval, abych byl skvělý v osmnácti letech, všechno bylo potřeba postupně.
1:27
Klobouk dolů před Edou, chválil kapitána hokejistů trenér Augusta. Hráči podle něj drželi jako tým
Číst článek
Do Ottawy přiletěli i Radim Rulík s Ondřejem Pavelcem. Co jste konzultovali?
Stejně jako já jsem měl možnost být součástí Radimovo realizačního týmu na mistrovství světa v Praze, tak on byl nyní součástí toho našeho. Seděli jsme s nimi denně u jídla. S Radimem jsme se domlouvali, co od nich potřebujeme. Radim s Ondrou Pavelcem koukali na zápasy, Ondra vše konzultoval s trenérem brankářů Martinem Láskou ohledně gólmanů. Měli jsme od nich obrovský servis. Pomoc všech lidí okolo je výborná, těší mě soudržnost a to, že si přejeme úspěch. Není to běžné a ohromně si to užívám.
O bronzové medaile jste hráli z neděle na pondělí a zpátky v Evropě jste přistáli v úterý večer. Co jste dělali dva dny?
To nebyly celé dva dny. Euforie byla obrovská. Nejsladší pocit pro mě je vždy na střídačce, když se to stane a ze všech to spadne. Kustodi a realizační tým pracoval dlouho do noci, museli řešit všechnu bagáž. Půlka realizačního týmu s hráči odjela na hotel. Dali jsme jim volno k velkým oslavám, protože jsou to mladí kluci.
Dali si hráči alespoň malé pivo?
Dostali už v kabině. Sice to chvíli trvalo, než to manažer do kabiny dostal, ale měli. Jediní dva hráči, kterým nebylo osmnáct let, tak to měli zakázané. Jinak pivo v aréně nebylo, protože jsme nechtěli nic zakřiknout před utkáním. Oslavy už pak byly na hráčích. My s realizákem jsme si odešli na dobrou večeři, otevřeli si červené víno. Pak jsme ještě s celým realizačním týmem poseděli ve společné místnosti, kde jsme si zahráli plno českých písniček. Já šel spát asi kolem čtvrté hodiny ráno a vstávali jsme v devět a už se chystali na cestu. I na mém hlasu je trochu znát, že jsme si zazpívali.
Po angažmá v Liberci jste vzal pozici právě trenéra u české reprezentace do 20 let a asi nelitujete, že?
Určitě. Končil jsem po pěti letech v Liberci a vracel se Filip Pešán. Pět let vydržet u extraligového klubu je trochu rarita. Přemýšlel jsem, zda si nedat volno od trénování, navíc jsem si nechával spravit koleno. V létě se mi ale ozval Alois Hadamczik, zda bych nechtěl převzít národní tým do dvaceti let. Ozval se mi i Slovan Bratislava a po operaci už mi otrnulo a začal jsem přehodnocovat, že bych si rok pauzu nedával. Dvacítka mě oslovila, protože je pro mě hrdost trénovat český národní tým. Seběhlo se to rychle, spolupráce s trenéry na svazu je skvělá. Loni to dopadlo dobře, letos také, tak uvidíme, jak to bude pokračovat dál.
