Chrániče na holeně jsem fasoval ještě v dorostu, říká Růžička mladší. Výstroj v létě mění nerad
Hokejisty přes léto netrápí pouze neobvyklé teplo na stadionech nebo snaživí protivníci, ale také výměna výstroje. Zatímco do šatny by nepřišli dva dny za sebou ve stejném oblečení, co se týká chráničů, většina z hráčů je mění za nové spíše za trest. Třeba jako chomutovský Vladimír Růžička mladší.
„Výstroj mám dvacet let starou, až na brusle, rukavice a hokejky. Jakmile drží aspoň trochu pohromadě, nechávám vše, jak je,“ přiznává pro Radiožurnál hokejista Chomutova Vladimír Růžička mladší. Když mluvil o svých chráničích na holeně, nepřeháněl.
Nohy mu obepnou jen díky stulpnám. „Fasoval jsem je na Slavii v dorostu po Jakubu Klepišovi. Jsou desetkrát přešitý, ale drží,“ těší syna kouče Pirátů. Růžičkovi prý vadí zvykat si na nové vybavení. Laik by přitom tipoval, že nejvíc hokejistům budou kvůli zhoršenému citu vadit rukavice, což ale není pravda.
„Člověk je rozhýbe do dvou týdnů. Já si je ještě stříhám nůžkami,“ prozrazuje Růžička. Děravé rukavice nosí proto, aby mohl lépe držet hokejku. Potřebuje ji cítit na dlani. Všichni hráči se snad ale shodnou na tom, že největší spotřebu mají u hokejek. „Tak čtyřicet na sezonu. Když se hrálo s dřevěnými, tak se říkalo, že přichází nové kompozitové a jsou skoro nezlomitelné. To byla dobrá pohádka,“ směje se Růžička.
Ve své výstroji nerad mění také brusle. Snaží se, aby mu jeden pár vydržel alespoň celou sezonu. U hokejek rozhodují i relativní detaily. Třeba jejich délka nebo záhyb. Ten si Růžička po zkušenostech z dřívějších let dělá dokonce sám. „Hodil jsem hokejku do svěráku a ohnul čepel přes horkovzdušnou pistol,“ říká.
Na prvním tréninku se mu ale jeho kutilství příliš nevyplatilo. „Samozřejmě jsem ji hned zlomil. Ale potom už bylo všechno v pohodě,“ povídá Vladimír Růžička mladší.
