Role tahouna mi cizí není, říká útočník Kubalík. Na mistrovství světa si chce vynahradit loňskou absenci
K českému hokejovému týmu se v pondělí připojí jedna z největších posil pro světový šampionát Dominik Kubalík. Sedmadvacetiletý útočník má za sebou premiérovou sezónu v dresu Detroitu Red Wings. Se svým týmem nepostoupil do vyřazovacích bojů o Stanleyův pohár, stihl krátkou dovolenou v Dubaji a po návratu domů do Plzně si udělal čas na rozhovor pro Radiožurnál.
Zapojíte se v pondělí do přípravy národního týmu. Na koho se v šatně nejvíce těšíte?
Jelikož jsem na minulém mistrovství nebyl, těším se vlastně úplně na všechno. Hned jak jsem nějakým způsobem věděl, že play-off asi nebude v našem programu a šance bude, od začátku jsem se těšil. Jsem samozřejmě i v očekávání, protože pod novým trenérem jsem ještě nehrál.
Loni jste u toho, když Česká republika vybojovala bronz chyběl. Nemrzelo vás to v koutku duše, že jste čekal na smlouvu v NHL a proto nestartoval na šampionátu?
Samozřejmě, že to člověka za mrzí, ale nesmí si to tak brát. Koukal jsem na každý zápas, protože tam bylo i spoustu kamarádů. Fandil jsem a byl jsem rád, kdyby se to povedlo tak i letos, bylo by to skvělé. Tým vypadá velmi dobře, věřím, že šance jsou.
Zápasy jste sledoval, takže asi víte, co očekávat od kouče Kariho Jalonena...
Vím, bavil jsem se o tom i s bráchou, kterého Kari trénoval ve Lvu. Říkal mi, že ten styl je podobný, ne úplně s bráněním, ale s napadáním a takovými maličkostmi, které se musí zažít a především vyzkoušet v zápasech.
Měl byste být jedním z ofenzivních tahounů týmu, máte za sebou už tři šampionáty a olympijské hry... Jak se s touto rolí budete vyrovnávat?
Ta role už mi není úplně cizí, myslím, že od toho jsem byl nějakým způsobem i na minulých turnajích. Není to ale samozřejmě o jednotlivcích, jeden hráč to nevytrhne. Když přijel minulý rok Pasta, tak to samozřejmě byla výjimka, ale celý ten tým hrál velmi dobře. Doufám, že jsem na tu roli připravený a udělám vše pro to, aby přišly výsledky.
Češi zůstávají v přípravě na světový šampionát neporažení. Výhru proti Rakousku zařídil Tomášek
Číst článek
Zmínil jste Davida Pastrňáka. Co si přát - aby Boston postoupil nebo aby vypadl a Pastrňák by byl pro národní tým k dispozici?
Je to dvousečné. Když jsme proti nim hráli, byl to rozhodně jeden z nejlepších týmů základní části a čekal jsem, že Floridu přejedou. Play-off je ale jiná soutěž a zase se to potvrdilo. Přál bych jim, aby postoupili a když tak i vyhráli pohár. Ale kdyby náhodou ne, dobře pro nás. Kdyby se připojil, bylo by to fajn.
Loni na šampionátu bral český tým bronz, i když se s ním po těch předchozích hubených letech příliš nepočítalo. Bude letos reprezentace v trochu jiné pozici?
Myslím si, že nějakým způsobem se s námi počítá každý rok kvůli tomu, že dřív se medaile vozily. Když hrajeme na turnajích s těžkými soupeři, ví o nás, pořád máme jméno. Mělo by se s námi počítat, i kdyby tým nebyl hvězdný. Já tam rozhodně nejedu s tím, že si tam jen zahrajeme.
Před týdnem jste se vrátil ze zámoří a máte za sebou krátkou dovolenou v Dubaji. Po náročné sezoně asi byla potřeba. Je nyní o to větší chuť obléct výstroj a bojovat na mistrovství?
Bylo to přesně to, co jsem potřeboval. Sezona je opravdu náročná, hraje se ob den a člověk pak nemá chuť se úplně hned zapojovat a hned znova trénovat. Nejsem nějak starej, ale člověk prostě potřebuje v hlavě vypnout. Udělali jsme to i tak, že jsme jeli pryč, protože když se člověk vrátí po sezoně do Česka, čekají ho různé návštěvy a objíždění, takže si člověk úplně neodpočine. Sbalili jsme se a na chviličku jsme odjeli pryč, to mě dobilo. Měli jsme čas pro sebe, člověk může i potrénovat, to je úplně jiné, než když je tady člověk v presu. Teď se hrozně těším.
