„Mám úspěšného syna a jsem na něj pyšný,“ říká Jindřich Trpišovský starší a lesknou se mu při tom oči. „Když Slavia zvítězí a stadion křičí ‚Jindra, Jindra‘, tak to mi tečou slzy,“ dodává.

Pro osmdesátiletého Jindřicha Trpišovského staršího je to odměna, nebýt jeho, vůbec by se to nemuselo dít. Byl to on, kdo si u trénování mládeže všimnul, že má jeho syn talent, a ponoukl ho, aby si udělal profesionální licenci.

„I když to pro něj bylo hodně těžké, protože na to finančně neměl. Ale já jsem se rozhodl, že ho v tom podpořím,“ vzpomíná Jindřich Trpišovský starší. „Přihláška byla 100 tisíc korun, potom musel dva roky jezdit vždycky na měsíc do Olomouce, kde byl na hotelu, stravování a tak dále, to samozřejmě taky stálo nějakou korunu.“

A k tomu ještě pan Trpišovský pomohl Jindřichovi mladšímu najít zaměstnání, ve kterém mu jeho studijní výlety tolerovali. A když před čtyřmi lety jeho syn vedl druholigovou Viktorii Žižkov, která se ocitla v obrovských finančních problémech, dokonce klubu sehnal sponzora.

„Stačilo mi, když jsem na Viktorce seděl nad střídačkou a viděl jsem ho tam. To mi za to stálo,“ říká Trpišovský.

Z tribuny sledoval svého syna, ať už trénoval kohokoli, mládežníky nebo dospělé, a ze všech angažmá mu schraňuje vzpomínky.

„Jsou to krabice výstřižků, pohárů, fotek...,“ vyjmenovává Trpišovský a prozradí i to, co by si přál, aby v jeho sbírce ještě přibylo. „To je takové moje tajné přání. Mám národní hrdost, tak bych chtěl, aby tam jednou v budoucnu přibyla fotka jako trenéra reprezentace České republiky. To by pro mě byl vrchol.“

Nejbližším přírůstkem do sbírky bude fotka, jak Jindřich Trpišovský mladší koučuje fotbalisty Slavie proti Messimu a dalším hvězdám Barcelony.

Jan Suchan Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít