Dohrát fotbalový zápas i se zraněním? Střídání se na mezinárodní scéně zavedlo teprve před 65 lety
Bez střídání si dnes fotbal asi ani neumíme představit. Ale pamětníci si možná ještě vybaví doby, kdy muselo celý zápas zvládnout stejných 11 hráčů jednoho týmu. První střídání na mezinárodní scéně viděli diváci přesně před 65 lety v kvalifikačním utkání na mistrovství světa mezi Západním Německem a Sárskem.
První střídání měl na svědomí kouč Západního Německa, když v roce 1953 vyměnil Horsta Eckela za Richarda Gottingera. Paradoxem je, že zatímco v kvalifikačních zápasech se střídat mohlo, na světových šampionátech to až do roku 1970 nešlo. Takže když se na mistrovství světa 1962 v utkání Čechoslováků s Brazilci zranil legendární Pelé, musel hrát dál.
2:16
Přehnaně reagují a milují velké příběhy, popisuje svoje zážitky ze zámoří Bořek Dočkal
Číst článek
„Pepa Masopust zavelel ‚neatakovat‘, ale on nesměl zase útočit. Stál, dostal přihrávku, nikdo ho neatakoval a on musel přihrát. Ne že by šel sám s míčem. To se splnilo, bylo to fantastické gesto. Pelé to po zápase ocenil,“ vzpomíná na to člen tehdejšího týmu Jozef Adamec.
Na mezinárodní úrovni opravdu dřívější případ neznáme, na těch nižších úrovních už ale ano. Několikrát se například stalo, že některý z hráčů přišel pozdě, a tak ho nahradil někdo jiný. Ale jen dočasně, než dorazil opozdilec, který ho vystřídal.
Československá liga pak zavedla střídání v roce 1950. Bylo to po nešťastné události ze zápasu Teplice - Slavia. Hostující brankář Jonák po utkání zkolaboval, protože ho musel dochytat navzdory tomu, že ho soupeř nakopl do ledvin. V anglické lize se poprvé střídalo až v roce 1965, povolené to ale bylo jen u jednoho a navíc zraněného hráče.
Od roku 1995 platilo, že v soutěžním zápase má trenér k dispozici tři střídání. V posledních letech přibylo ještě čtvrté, když se utkání prodlužuje. Tahle varianta se poprvé vyzkoušela před dvěma lety v anglickém FA Cupu, na mistrovství světa měla premiéru letos.
