Zima, bláto a tisíce běžců. Velkou kunratickou vyhrál Jan Janů ve skvělém čase
Velký závod s rodinnou atmosférou. Taková kritéria, která jdou zdánlivě proti sobě, splňuje Velká kunratická. Tradiční setkání běžců, jehož tradice sahá do roku 1934, je stále velmi oblíbené a kapacita hlavní trati bývá během pár desítek minut vyprodána. Stejně tomu bylo i letos a na Hrádek šplhalo přes 2 tisíce sportovců různých věkových kategorií.
„Už si moc nepamatuju, jak to vloni bolelo, ale letos to nebylo úplně jednoduché. Bylo to blátivější, ale vloni to bylo trošku namrzlé, že jsem dvakrát spadl. Letos jsem nespadl ani jednou, za to jsem rád,“ srovnával pro Radiožurnál poslední tři ročníky Velké kunratické úspěšný obhájce prvenství Jan Janů.
I díky běhu bez pádu se 24letý běžec časem 11 minut a dvacet vteřin zařadil na čtvrté místo historických tabulek závodu.
Velká Kunratická je specifický závod. Hned po prvních 100 metrech závodu si běžci namočí tenisky, když poprvé přebrodí Kunratický potok, a tak jim pak ani moc nevadí tradiční bahno, které je na většině více než tříkilometrové trati.
„Bahýnko je docela dost, ale už jsem zažil i horší rok. Bylo to fajn, bláto bylo nejmenší problém,“ říkal těsně po doběhu rekreační sportovec Vít, který absolvoval Velkou kunratickou potřetí.
A co bylo nejtěžší?
„Ten třetí kopec, klasicky. A nahoře se pak přemluvit, aby člověk běžel,“ usmál se.
Legendární strmý výšlap na Hrádek je hned v první části trati. A přestože má extrémní parametry, na 60 metrech překonají sportovci 45 výškových metrů, závodníci tam mají ještě dost sil.
Na druhém a třetím kopci už tolik ne, a jsou často překvapeni, že je čekají další obdobně strmá stoupání. I tak se sportovci na tradiční pražský běh vrací.
„Už je to asi osmý ročník. Když už jsem uběhnul tři, tak jsem si říkal, proč bych to další rok nedal? Kopce chodím, zbytek se snažím rozběhnout a v posledních letech se mi to daří,“ těší závodníka Karla zabaleného do šustivé termofólie.
Chlad ale k Velké kunratické patří a oproti loňsku bylo druhou listopadovou neděli přeci jen trochu tepleji. V teplotě pár stupňů nad nulou si závodníci užili i retro atmosféru závodu. Přišli do lesa, převlékli se mezi stromy a běželi.
„Má to dlouho tradici a je tu přátelská atmosféra. Je to velký závod, ale ne tak masivní, jako třeba závody Run Czech,“ porovnává Velkou kunratickou s největšími pražskými běžeckými akcemi závodnice Daniela, která už se těší na příští 85. ročník.
