Medaile nebyla nemožná, říká Holuša. Po 'zahřívacím kole' následoval úprk a kilometrový sprint
Atleta Jakuba Holušu dělilo od medaile z mistrovství světa 36 setin sekundy. V Londýně vybojoval v běhu na 1500 metrů 5. místo - navíc v nejrychlejším finále šampionátu od roku 2003. A přestože je to pro něj suverénně největší úspěch z venkovní akce, bezprostředně po závodě ho trochu mrzelo, že jeho rychlý finiš na cenný kov nestačil.
„Mrzí mě to. Přede mnou byli dva Evropani, tak vím, že nebylo nemožné udělat medaili. Ale to je teď a zklamání je možná zbytečné, je to obrovský úspěch a za pár chvil mi to dojde,“ řekl po finále patnáctistovky pátý Jakub Holuša v rozhovoru pro Radiožurnál.
Mílař Holuša doběhl na mistrovství světa v Londýně pátý
Číst článek
Vypadalo to, že jste na Keňany v semifinále udělal dojem, protože od osmistovky běželi, jak umí. Nakonec i čas 3:33 je poměrně rychlý.
Byl to jeden z nejrychlejších finálových závodů za poslední tři čtyři šampionáty. První čtvrtka se běžela zahřívací, říkal jsem si, že je to dobré, že to bude pro mě. Pak najednou takový úprk. 1100 metrů sprint.
Bohužel mi utekla skupinka, trošku jsem zůstal vzadu, nevím proč. Pak už se to těžko honilo. V posledním kole jsem cítil, že mám sílu. Formu tu mám, ale už byli daleko. I motivačně je to pro hlavu těžké, když vidí tu díru.
V sedm ráno vás vzbudili dopingový komisaři, to asi člověku nepřidá.
Určitě ne, byl jsem jak po flámu. Dva dny jsem závodil, pak jsem šel spát v jednu a nemohl jsem usnout. V 6:52 mě vzbudili, takže necelých šest hodin spánku, to je opravdu málo. Přes den jsem ležel, ale to už se blbě dohání. Byl jsem hodně mimo, ale musel jsem se s tím srovnat.
Co říkáte na atmosféru v Londýně?
Je neskutečná, diváci jsou ohromující a je čest tady závodit. Tohle se zažije jednou, možná párkrát za život. Je to obrovský zážitek.
