Server Hlídačky.cz pomáhá rodičům najít chůvu. Přes léto zájem roste
Internetová služba Hlídačky.cz, která rodičům pomáhá najít vhodné hlídání pro děti, si přes prázdniny získává stále větší oblibu. Jen za červenec se do služby registrovalo 431 chův, které si říkají právě hlídačky.
Václav Kuna má čtyři děti. Když chtěl být čas od času s manželkou sám, řešil velký problém. Právě proto začal pracovat na internetové platformě sdružující komunitu rodičů a lidí, kteří mají zájem hlídat děti. Koncem minulého roku vznikla služba Hlídačky.cz.
„Na Hlídačky.cz si najdete konkrétní hlídačku podle jejího profilu. Jsou tam doporučení od dalších rodičů, kteří mají s hlídačkou nějakou zkušenost. A na základě tohoto výběru si stanovíte hodinu, kdy chcete hlídání realizovat,“ vysvětluje Václav Kuna.
Rodič i chůva se mohou zaregistrovat zdarma. „Pak je to vždycky na dohodě mezi hlídačkou a rodičem, jakým způsobem mezi sebou vyřeší úhradu za službu,“ dodává Kuna.
Službu využívají rodiče ve dvanácti českých městech včetně Brna. Vyzkoušela ji i Zuzana Škyříková, aby mohla čas od času nabrat síly na celodenní péči o své děti.
„Kolem sebe mám ženy, které si potřebují jenom odpočinout. Ani nepotřebují jít zrovna do divadla nebo do práce, ale potřebují si odpočinout od velké pozornosti, kterou děti vyžadují a kterou už jim nedáváme tak stoprocentně, jak bychom chtěly. Takže zároveň jsme potom na sebe trochu naštvané, že jim neodpovídáme tak laskavě, jak bychom chtěly,“ říká.
Svěřit dítě do rukou cizího člověka je však choulostivá věc. Právě proto si mohou rodiče přečíst reference, jak byli s konkrétní hlídačkou spokojeni v jiných domácnostech. Další možností je podle paní Škyříkové pozvat chůvu domů a sledovat, jak se k dítěti chová.
Myslí i na seniory
„Svému dítěti, kterému byly v té době necelé tři roky, jsem řekla, že přijde na návštěvu Pavla, že tam bude, aby si s námi mohla číst a hrát a povídat. Já jsem byla s nimi nebo v kuchyni. Pro mě to byla v podstatě nejlepší cesta, protože vidíte, jak ten člověk reaguje, a tam už se nedá nic moc uhrát nebo nahrát. A cítíte, jestli vám ten člověk sedí, jestli mu věříte,“ doporučuje.
Řada hlídajících dívek své angažmá v projektu nevnímá jen jako brigádu, ale jako koníček nebo dokonce poslání. „Já to beru jako budoucí orientaci svého povolání, protože studuji sociální pedagogiku a poradenství, a chtěla bych se věnovat něčemu s dětmi,“ upozorňuje Šárka Vrbovská.
Autoři projektu však nemyslí jen na děti. Uvědomují si, že je třeba postarat se také o vlastní rodiče. Do půl roku by tak na Hlídačkách měli přibýt také pečovatelé, kteří si poradí s nemocným seniorem.
