Vystudovala učitelství německého jazyka. Svoji budoucnost si představovala jasně: předávat své znalosti dětem ve škole. Ani náhodou ji při studiu na univerzitě nenapadlo, že práci jako učitelka němčiny nesežene. Až po promoci a poté, co začala pracovat, totiž Bára Petrová z Liberce zjistila, že o učitele němčiny není zájem.

5:56 10. května 2012 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„V posledních letech je problém pro absolventa pedagogické fakulty s oborem němčina sehnat uplatnění jak na střední, tak na základní škole, protože nejsou potřeba,“ říká Bára Petrová.

Němčina totiž podle učebních plánů, zápisů a germanistů ustupuje do pozadí. O tento jazyk není paradoxně ani v pohraničí zájem.

„Primárně jako první cizí jazyk se učí angličtina. Když už se vůbec němčina učí, tak se učí třeba od sedmé nebo od osmé třídy, a to třeba šest hodin týdně, tak že na plný úvazek tam nikoho zaměstnat nejde a odučí to neaprobovaně někdo, kdo prostě jenom trošku německy mluví nebo někdo, kdo třeba z toho má maturitu,“ vysvětluje Bára Petrová.

Dodává, že ze svých spolužáků neví o nikom, kdo učí němčinu. To potvrzuje i její kolegyně Barbora Krejčová.

„Většina z našeho ročníku se uchytila u firem, které v libereckém regionu spolupracují s německými firmami nebo jsou přímo dceřinými společnostmi německých firem,“ říká.

Eva Presová, Šárka Škapiková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít