Nevidomí z ústavu v Brně - Chrlicích se bojí o střechu nad hlavou
Lidé z Ústavu pro zrakově postižené v brněnských Chrlicích v těchto dnech sbírají podpisy při petiční akci. Obávají se totiž, že bude jejich zařízení zrušeno po tak zvané transformaci a oni budou muset žít v chráněném bydlení nebo u svých rodin, ke kterým se mnohdy ani vrátit nechtějí. Podle Ministerstva práce a sociálních věcí zrušení nehrozí, komunikace s ústavem ale vázne a jeho klienti tak žijí ve strachu z budoucnosti.
Do ústavu většina klientů přišla dobrovolně. Představa, že by měli jít například do chráněného bydlení je děsí, návrat k rodinám je pro některé nemyslitelný. Třeba pro Oldu, který do ústavu přišel zhruba před rokem. Doma se mu podle jeho slov nedostávalo potřebného zázemí a s podpisem petice za zachování zařízení váhat nebude:
„Budeme za náš ústav bojovat, jak nám budou síly stačit. Kdyby se měl tento ústav rušit, spoustu lidí by nemělo kam jít a kdyby je měli rozdělit, nemohli by vůbec nic, ani peníze by neměli. Než abych šel do nějakého chráněného bydlení, tak radši skončím pod mostem.“
„Že bychom to všechno ztratili, to je hrubá chyba. Kdyby se to mělo všechno zrušit, je to taková bolest v srdci.“ „Já pracuji v dílnách, v keramice, i tahám molitan do polštářů a máme vždy strašnou radost, když můžeme někoho obdarovat. Já bych byl straně nerad, kdybych o to přišel,“ doplňují slova Oldy i další klienti ústavu.
Podle jeho ředitelky Danuše Křivákové je hlavní problém v tom, že se klientů nikdo ze strany zřizovatele, tedy ministerstva práce a sociálních věcí, neptal na jejich potřeby a zřejmě automaticky předpokládá, že žijí v ústavu neradi.
„Do té transformace bylo toto zařízení zařazeno, aniž by se klientů někdo ptal, jestli je pro ně život v ústavu normální nebo nenormální. Zda jsou schopni se zde realizovat, či nikoliv. Vkládá se jim jednoduše do úst, že ten život v ústavu je nenormální,“ říká Danuše Křiváková.
Chyba v komunikaci?
Petr Hanuš z Ministerstva práce a sociálních věcí ale odmítá, že by chrlický ústav patřil mezi ty, které budou zrušeny v rámci transformace. Byl totiž zařazen jen do takzvané měkké části procesu a zrušení by mu hrozit nemělo.
Já myslím, že to je politováníhodné nepochopení celé věci. Jedna věc je rozhodnutí co dál z hlediska zřizování ministerstvem, což je politické rozhodnutí a myslím si, že to není na pořadu dne. Z tohoto pohledu jsou ty obavy liché,“ uvádí Petr Hanuš.
Ředitelka ústavu ale oponuje. Měkká část a transformace je podle ní v konečném důsledku totéž.
„Já si myslím, že se neliší, že je to jen slovo, hra slov, kdy říkají, že pro nás nejsou určeny peníze, proto jsme v té měkké části transformace. Podrobujeme se školením, musíme vypracovávat další posudky na naše klienty a připravovat je na samostatný život venku. Je podle rozvojového plánu usuzujeme, že v roce 2013 by toto zařízení mělo přestat existovat,“ obává se Křiváková.
Vše by se ale podle Petra Hanuše mělo vyřešit zlepšením komunikace mezi oběma subjekty.