Volby v Británii. ‚Konzervativní stranou otřásá jeden skandál za druhým,‘ říká politolog z Glasgow

Británie se připravovala na podzimní volby, ale koncem května britský konzervativní premiér Rishi Sunak nečekaně oznámil, že voliči půjdou rozhodovat o budoucnosti země už 4. července. „Čekáním do podzimu by (konzervativci) pravděpodobně nezískali více hlasů. Spočítali si, že do konce roku nebudou v lepší pozici,“ říká politolog Jonathan Parker s tím, že žádná volební horečka nepanuje. Voliči jsou podle něj otráveni skandály konzervativců.

Rozhovor Edinburgh Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Rishi Sunak

Britský premiér Rishi Sunak | Foto: Jordan Pettitt | Zdroj: Reuters

Volby v Británii budou už za necelý měsíc. Premiér Rishi Sunak 22. května oznámil, že voliči půjdou volit už 4. července. Jaká panuje v Británii nálada?
Atmosféra je upřímně řečeno nijaká. Veřejnost je unavená a naštvaná na současné politické vedení konzervativců způsobem, který jsem za svůj život nezažil. Žádná volební horečka zde nepanuje. Nezdá se, že by to vyvolávalo přílišné vzrušení.

Očekávalo se, že volby budou až na podzim, a myslím, že většinu lidí květnové oznámení nemile zaskočilo. Začátkem prázdnin lidé odjíždějí na dovolenou nebo se těší na sledování mistrovství Evropy ve fotbale. Absence jejich nadšení pravděpodobně pramení i z toho, že labouristé mají podle všech průzkumů stabilní náskok už dva roky. Výsledek voleb tak asi nikoho nepřekvapí.

Proč svolal Rishi Sunak volby na začátek července, když měl čas až do konce roku?
Čekáním do podzimu by (konzervativci) pravděpodobně nezískali více hlasů. Spočítali si, že do konce roku nebudou v lepší pozici, než jsou teď. V květnu se také mírně zlepšila inflace a myslím, že jejich kalkulace byla, že toto je jejich nejlepší šance. Velké téma, se kterým se Sunak snažil oslovit voliče, bylo zavedení povinné vojenské služby. Jenže z průzkumů vyplývá, že mu to nepřineslo výhodu, spíše naopak.

Kromě vojenské služby se kampaň konzervativců také zaměřovala na migraci. Mottem „stop the boats“ (zastavte lodě) a kontroverzní legislativou o vyhošťování migrantů z Velké Británie do Rwandy chtěla Sunakova vláda řešit narůstající počet uprchlíků mířících do Spojeného království. Jak na tyto kroky reagovali voliči?
Naprosto nepatrně. Konzervativní kampaň posledních let se z velké míry soustředila na zastavení migrace, přičemž pozornost se upírala k malým nafukovacím člunům, na kterých měli nelegální uprchlíci přeplouvat Lamanšský průliv.

Jonathan Parker

Je lektorem politologie na Univerzitě v Glasgow, kde se zaměřuje na skotskou, britskou a evropskou politiku. Na univerzitu nastoupil v roce 2022 po dokončení doktorského studia na Univerzitě v Sussexu. Spolupracoval s deníky The Conversation a Financial Times.

Jenže podle odborníků se většina uprchlíků dostává do Británie jinak než na malých lodích, a voliči o toto téma ztrácejí zájem. Téma migrace upadlo do pozadí. Je stěžejní pro zhruba dvacet procent konzervativního elektorátu, ale nepřesvědčí nerozhodnuté voliče. Legislativa o vyhošťování migrantů z Velké Británie do Rwandy voliče také nenadchla. Část elektorátu ji vnímá jako zbytečně drahou, jiní s ní z podstaty nesouhlasí.

Zastavení migrace bylo velkým tématem během brexitu, ale nyní se zdá, že voliče trápí spíše vysoké životní náklady a stav britské ekonomiky.

Dalším tématem, kterým se Konzervativní strana neúspěšně snažila získat politické body, bylo omezování práv trans lidí. Kulturní války týkající se migrace a trans osob však měly zanedbatelný dopad. Podle průzkumů to dnes nejsou témata, která by hýbala společností.

Čemu přisuzujete stabilní náskok Labouristické strany? Podle průzkumů mají namířeno k bezprecedentnímu volebnímu vítězství.
Konzervativci vládnou už 14 let a lidé chtějí změnu. V historii britské politiky se často stávalo, že jedna strana vládla po dlouhá léta. V 80. a 90. letech byli konzervativci u moci 18 let, labouristé pak 13 let, než v roce 2010 převzala vládu Konzervativní strana, která má dodnes většinu.

Jenže od roku 2019 otřásá Konzervativní stranou jeden skandál za druhým, počínaje nedodržováním covidových restrikcí poslanci i samotným premiérem. Jejich vláda byla kontinuálně podrobována kritice kvůli celé řadě legislativních přešlapů v ekonomice, otázkách životního prostředí, pandemii a dalších oblastech.

Když v roce 2019 vyhráli konzervativci s velkým náskokem, nikdo neočekával, že by jejich preference během pouhých pěti let takto drasticky klesly. Všichni jsme si mysleli, že zůstanou u moci alespoň další dekádu.

Jenže v roce 2022 se Konzervativní strana sama vyhodila do povětří, když do čela vlády nastoupila Liz Trussová, která tam vydržela necelé dva měsíce poté, co chtěla zavést drastická ekonomická opatření. Od té doby se konzervativcům nepodařilo dohnat náskok v preferencích, který labouristé v té době získali.

Středová strana

Jaká vlastně je současná Labouristická strana a čím se podobá či liší od poslední labouristické vlády Gordona Browna, který zemi vedl do roku 2010?
Objevuje se řada spekulací a přirovnání současných labouristů ke straně, kterou tenkrát vedl Gordon Brown, protože labouristé jsou po dlouhé době opět na cestě k volebnímu vítězství.

Současná Labouristická strana je však mnohem více konzervativní v sociálních tématech než tehdejší. Hodně se mluví o tom, že tzv. noví labouristé už nejsou levicovou stranou, že se blíží k politickému středu.

„Současná labouristická strana je však mnohem více konzervativní v sociálních tématech než tehdejší. “

Jonathan Parker (politolog)

Současní labouristé jsou také poměrně soudržní a alespoň navenek není patrné, že by se strana nějak zásadně štěpila, což se nedá říct o labouristech za vlády Gordona Browna.

To si myslím, že jim značně pomáhá, protože vedle konzervativců, kteří v posledních letech podléhali silné kritice, by si i napůl kompetentní vláda vedla lépe. Pokud lidé chtějí změnu, což tak podle průzkumů vypadá, labouristé jsou pro ně jedinou možností.

Keir Starmer, který stojí v čele labouristů, byl však opakovaně kritizován za nekonzistentní postoje k řadě témat, jako je znárodnění soukromých podniků, rušení školného, volný pohyb osob a další záležitosti, které se objevovaly především před volbami v roce 2019.
Starmer a jeho tým vzali zpátečku u řady věcí, protože chtěli voličům nabídnout nekontroverzní program. To vycházelo i z toho, že volební sliby labouristů v roce 2019 byly vnímány jako příliš radikální.

Labouristé tehdy slibovali například zkrácený pracovní týden a po volbách se tyto sliby interpretovaly tak, že labouristům ubraly voliče. Osobně si myslím, že jejich prohra byla spíše způsobena osobností tehdejšího lídra Jeremyho Corbyna.

Nicméně labouristé si z toho tehdy odnesli, že velká část jejich volebního programu byla pro řadu voličů příliš extrémní. V těchto volbách proto zvolili daleko centrističtější program, který je stravitelný pro voliče preferující politický střed.

To má však za důsledek, že část levicovějších voličů migruje k jiným stranám, například k Zeleným. Je to daň, kterou labouristé platí za to, že jsou, na rozdíl od minulých voleb, volitelnou stranou pro větší část voličů.

Vztah s EU

Britové si před osmi lety v referendu odhlasovali, že nechtějí být součástí EU. Od té doby probíhají jednání o tom, jakou pozici bude Spojené království vůči EU zaujímat. Z průzkumů vyplývá, že Britové odchodu litují. Jak bude vypadat vyjednávání s EU pod vedením Starmera?
Průzkumy sice ukazují, že Britové odchodu litují, zároveň ale poukazují na to, že to pro ně není palčivé téma. I proto to není příliš viditelným tématem v kampani labouristů.

Veřejnost však očekává, že Starmer přijde s více proevropskou politikou, než tomu bylo za vlády konzervativců. Nikdo asi neočekává, že by labouristická vláda usilovala o návrat do EU nebo do Evropského hospodářského prostoru, ale voliči přijímají, že Starmer bude chtít s EU blíže spolupracovat.

Starmer chce například podepsat novou dohodu s EU o potravinové bezpečnosti – takovou, která by zmírnila narušení obchodu, vyřešila otázku hranice v Severním Irsku a usnadnila život farmářům. Můžete přiblížit, jaké další konkrétní změny lze očekávat ve vztahu k EU?
Řekl bych, že můžeme očekávat, že se labouristé budou snažit, aby britští akademici měli znovu přístup k vědeckým grantům a aby studenti mohli znovu využívat programy, jako je Erasmus.

Britské univerzity čelí krizi částečně způsobenou drastickým úbytkem studentů ze zemí EU, kteří například u nás na univerzitě v Glasgow tvořili nejméně třetinu všech studujících. Teď je jich daleko méně, protože musí nově platit drahé školné. Labouristická vláda bude zcela jistě usilovat o posílení univerzit a návrat evropských studentů.

Velkým tématem v Británii je také znárodnění některých podniků a veřejných služeb, které byly privatizovány v 90. letech za vlády Johna Majora. Jak realistické je, že labouristická vláda znárodní například vodohospodářské společnosti?
Je velká pravděpodobnost, že se podaří znárodnit nebo částečně znárodnit železnice. Labouristé o tom dlouhodobě mluví a panuje na tom shoda napříč veřejností.

„Britské univerzity čelí krizi částečně způsobenou drastickým úbytkem studentů ze zemí EU.“

Jonathan Parker (politolog)

Stav železnic se v posledních letech zásadně zhoršil a jsou nespolehlivé, čehož si veřejnost všímá. V tomto ohledu si mohou labouristé dovolit být radikálnější a železniční společnosti odkoupit.

Dalším tématem bude určitě voda, protože vodohospodářské společnosti jsou v Anglii rovněž soukromé. Konzervativci podléhali kritice za problémy s odpadními vodami, které často končí v řekách.

Myslím, že i zde se labouristé budou snažit o získání alespoň částečné kontroly. Nemyslím si však, že nastane nějaká velká vlna znárodňování. Kromě železnic a vodohospodářství si nedokážu představit, že by labouristická vláda měla podporu pro další zásahy.

Naopak v rámci zdravotnictví a NHS (Národního zdravotního systému), který čelí obrovské krizi, by mohlo dojít k částečné privatizaci některých služeb. Nikdo neví, jak to bude vypadat, ale stínový ministr zdravotnictví za labouristy Wes Streeting naznačoval, že by částečná privatizace některých zdravotních služeb mohla pomoci vyřešit krizi ve zdravotnictví, aniž by se musely zvedat daně.

Do jaké míry ovlivní volby ve Velké Británii úbytek podpory pro Skotskou národní stranu (SNP), která měla ve Skotsku většinu od roku 2010?

Sen o nezávislém Skotsku uvázl na mrtvém bodě. Trumfy drží v rukou vláda v Londýně

Číst článek

Je pravděpodobné, že poprvé po 14 letech bude většina Skotů volit labouristy namísto SNP. Skotští voliči byli vždy, na rozdíl od těch anglických, více orientováni do levého politického spektra.

Ve Skotsku čelí labouristé kritice zleva spíše než zprava politického spektra, jako tomu je v Anglii. Nedokážu si představit, že by labouristé měli ve Skotsku dlouhodobou podporu, a myslím, že podpora labouristů do dalších skotských parlamentních voleb, které budou v roce 2026, zase ochabne. Znamená to však, že debaty o nezávislosti Skotska upadnou na pár let do pozadí politického zájmu.

Anna Košlerová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme