Polovina Němců podle průzkumu neví, kdy byla postavena Berlínská zeď
Přesně před 53 lety nechali východoněmečtí komunisté postavit Berlínskou zeď. Doslova přes noc rozdělila mnoho rodin a na několik let jim zabránila v jakémkoliv kontaktu. Každý druhý Němec si ovšem podle aktuálních průzkumů nepamatuje přesné datum, kdy byla hranice mezi západním a východním Berlínem uzavřena.
Institut Infratest dimap se dotazoval, co se stalo 13. srpna 1961. Správnou odpověď znala jen polovina Němců, ostatní tipovali události jako první let Jurije Gagarina do kosmu nebo kubánská krize.
Starší Němci, kterým Berlínská zeď změnila život, ale na osudné datum zapomenout nemohou. Ingrid Vietigová odjela den před stavbou zdi do západního Berlína, kde studovala, její rodiče zůstali ve východním Německu.
Na druhý den už byla západní část města obehnána ostnatým drátem, který časem nahradila cementová zeď. Aniž by si to Ingrid Vietigová uvědomila, berlínská zeď z ní během jedné noci udělala uprchlíka.
„Byla to neděle, nádherný letní den,“ vzpomíná Ingrid Vietigová. Dnes 75letá žena si na 13. srpen 1961 pamatuje velmi dobře. Jako kdyby to bylo včera:
„V deset hodin dopoledne mi volali kamarádi, že hraniční přechody mezi východním a západním Berlínem jsou zavřené.“
Byla zrovna na koleji v západním Berlíně, kde studovala. „Ve východním Německu jsem studovat nesměla, protože můj otec nepatřil do dělnické třídy. V Postupimi měl malý obchod,“ vysvětluje.
"Abych měla nějakou budoucnost"
Ingrid Vietigová jezdila za rodiči do Postupimi každý víkend vlakem. Z NDR utíkalo stále více lidí a komunistický režim začal utěsňovat hranice. V létě 1961 se začala situace na hranicích se západním Berlínem přiostřovat.
„Bylo stále více kontrol, kontakt mezi východním a západním Berlínem byl těžší a těžší. Ale stále bylo ještě možné jezdit na Západ. Můj otec tušil, že se něco stane, že něco přijde,“ upozorňuje.
Paní Vietigová se odmlčí a přemýšlí. Pak vzpomíná na otce, který ji na začátku onoho víkendu – 12. srpna, tedy den před stavbou Berlínské zdi – poslal zpátky do západního Berlína.
„Můj otec vlastně rozhodl za mě. Poslal mě zpátky na Západ. Bylo to nejspíš těžké rozhodnutí, ale myslím, že věřil, že je to správné. Udělal to proto, abych měla nějakou budoucnost,“ dodává.
Ingrid Vietigová ztratila s rodiči kontakt. Telefonovat s nimi nesměla a dopisy kontrolovala státní bezpečnost a cenzurovala je.
„Až po třech letech jsem se s nimi znovu setkala. Můj příbuzný mě odvezl přes západní Německo do Prahy, kam přijeli také rodiče. Byli jsme všichni dojatí. Všichni jsme plakali, když jsme se opět shledali,“ vzpomíná.
