Ve věku 93 let zemřel v pátek bývalý osvětimský vězeň a někdejší šéf svazu politických vězňů Oldřich Stránský. Přestože ho nacisté připravili o celou rodinu a on sám prošel pěti koncentračními tábory, usiloval o usmíření Čechů a Němců.

18:51 21. července 2014 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Ředitel Česko-německého fondu budoucnosti Tomáš Jelínek poznal Oldřicha Stránského
před více než 15 let v souvislosti s jednáním o odškodnění obětí nucených a otrockých prací.

Během jednání prý měli vždy chvíli k osobním rozhovorům na téma války a toho, co během ní Stránský zažil.

„Nejvíc na mě zapůsobilo to, jakým způsobem své prožitky přetavil v neutuchající úsilí nasměrované nejen k usmíření mezi Čechy a Němci, ale i k tomu, aby v dnešní společnosti hodnoty svobody, demokracie, lidských práv stále měly tak silné zastánce a bojovníky, jako byl on,“ vzpomíná Jelínek.

Oldřich Stránský se do koncentračního tábora dostal ve dvaadvaceti letech, prošel Mengeleho selekcí, po válce v roce 1946 se jako voják zúčastnil vysídlování německé vesnice v Sudetech. To ho prý poznamenalo. Nechtěl odplatu, usiloval o smíření a také o odškodnění obětí nacismu.

Všude jsou lidé dobří a špatní

„Z toho, co říkal, jsem si bral to, že jeho poznání spočívalo v tom, že všude jsou lidé špatní a všude jsou lidé dobří. On poznal celou řadu Němců, kteří mu pomohli, na druhou stranu po válce byl přítomen vyhnání sudetských Němců,“ říká Jelínek a pokračuje:

„Měl zážitky, kdy viděl, že uplatňování kolektivní viny vede k bezpráví. Myslím, že to vše formovalo jeho přístup, který poté uplatňoval v 90. letech a až dodnes v česko-německém dialogu.“

Oldřich Stránský dostal od německé vlády vyznamenání za to, jak usiloval o česko-německé smíření.

„Já myslím, že ti, kdo ho znali, si ho přesně pro tyto hodnoty i pro to, za co dostal Velký kříž Spolkové republiky Německo, velmi vážili. Ale samozřejmě že by asi ocenění na podobné úrovni, jako bylo to německé, bylo i v Česku na místě,“ soudí Tomáš Jelínek a dodává:

„On napsal knihu s názvem Není spravedlnosti na zemi. Jsou to jeho vzpomínky. A je to jeho motto. Není spravedlnosti, pokud se o ni nebudeme aktivně snažit. To je základem fungování každé společnosti a každý stát by měl toto hodnotit velmi vysoko.“

Vladimír Kroc, kap Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít