Na letišti ve Frýdlantu nad Ostravicí soutěží dvacet přeborníků v lovení nebeských beránků
Na beskydské obloze je v posledních dnech neobvykle rušno. Nebe tam brázdí štíhlá letadla bez motoru. Letiště ve Frýdlantu nad Ostravicí totiž hostí plachtařskou soutěž Adrenalin Grand Prix, kde měří síly dvacítka pilotů z Česka, Polska a Slovenska. Druhou půlku závodů jim ale komplikuje počasí a soutěžící si tak museli vybrat den volna.
Letiště ve Frýdlantu skrápí provazce vody a pilotům tak nezbývá, než trávit závody na zemi.
„Princip létání na kluzácích je využívání stoupavých proudů. Když svítí sluníčko, vzduch nad zemí se ohřívá až dosáhne nějaké určité teploty, tak začne stoupat nahoru. Ideální plachtařské počasí je takové, když máte modrou oblohu a na ni jsou bílí beránci. Ti indikují stoupavý proud. Já pod ten mrak přiletím, klouzavým letem se dostanu k dalšímu mraku, samozřejmě klesám a zase naberu výšku. Takhle se dá uletět 500 až 700 kilometrů,“ vysvětluje soutěžící Pavel Řeřicha.
Na obloze ale žádné beránky nejsou, jen jeden obrovský ‚beran‘, který ji přikryl celou. „I ptáci chodí pomalu po zemi, místo toho, aby létali. Tohle na létání opravdu není,“ odhaduje Řeřicha.
V příštích dnech je ale prognóza příznivá a právě Pavel Řeřicha má v soutěži dobře našlápnuto. Ve větroních létá už 30 let. Na otázku, jestli je letadlo bez motoru bezpečné, jen nechápavě zvedne obočí:
„Naopak když letím v motorovém letadle, tak stále kontroluji budíky. A orosí se mi čelo, když náhle začne něco ukazovat jinak. Ale ve větroni se nic nepokazí.“
Pilot ale musí být zároveň i dobrým meteorologem. A během soutěže zúročí i dobrý orientační smysl. Trať je dlouhá i stovky kilometrů a závodník na ní musí obkroužit několik styčných bodů.
„Pilot musí odletět z nějakého předem stanoveného bodu. Tady u nás je to Lysá hora. A pak se snaží v pořadí, jak jsou otočné body, proletět trať rychle, aby byl první,“ vysvětluje pilot Rostislav Stryk.
Zvláštností frýdlantského závodu je navíc hromadný start. Ne každý se ale dokáže zpět do Frýdlantu vrátit vzduchem.
„Skoro každý z plachtařů, který přistál v terénu, má nějakou historku. Že se ho někde ujali, nakrmili, napojili, nebo někde čekal v nějaké restauraci. Tým pak našel letadlo, ale ne pilota,“ vypráví Radomír Foldyna.
Plachtařské klání pokračuje na frýdlantském letišti až do soboty, kdy se rozhodne, kdo je tím nejzdatnějším lovcem nebeských beránků.
