Dvacítka bezdomovců vyrazila na Velký pátek do lesa u Pokratického rybníka nad Litoměřicemi. V dešti rozdělali oheň a začali opékat buřty. Spolu s pracovníky charitativní organizace Naděje se takto sešli vůbec poprvé, příští rok by to ale rádi zopakovali.

16:19 18. dubna 2014 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Chtěli jsme z toho udělat tradici. Jenom se zastavit, popovídat si, neřešit nic – žádné dávky, potíže, problémy,“ říká sociální pracovnice Renata Hercíková.

Lidé bez domova působí vesele. Baví se o tom, jak přečkali zimu nebo jak se jim líbí práce v technických službách města.

Stejně ale nakonec vypráví i o své minulosti a svých problémech. Například Ruda, který podle svých slov dříve vedl naprosto normální život.

„Byl jsem šťastně ženatý. Choval jsem hady, měl jsem manželku, děti. Jezdil jsem na montáže, nějak jsme si od sebe odvykli. Ona si našla jiného, tak jsem přišel o byt, o práci. Začal jsem s perníkem, ale s tím jsem skončil. A začal jsem chlastat a jsem v azylovém domě,“ vzpomíná.

Vedle něj postává v celkem elegantní kožené bundě Honza. Už tři roky v kuse stanuje na břehu Labe. Když si vyhrne nohavici až ke kolenu, odhalí obrovskou jizvu. Srazil ho totiž vlak, když usnul na kolejích.

Bezdomovci obvykle nežijí příliš pohromadě, tato skupina je ale výjimkou. Pravidelně se potkávají u auta organizace Naděje, které jim vozí jídlo nejen z potravinové banky, ale i od soukromníků.

Zvětšit mapu

Iva Zítková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít