Taneční kurzy jsou v Česku stále oblíbené. V posledních letech hlavně u dospělých
Česko si stále drží místo světové taneční velmoci. A to i po roce 1989, kdy se zdálo, že kurzy nebudou u mládeže oblíbené. Nikde jinde na světě nemají taneční takovou tradici, i když skladba tanečníků se trochu mění a zájem mají v posledních letech hlavně dospělí. Taneční sály ale s přehledem plní i středoškoláci. Naučí se standardní i latinsko americké tance.
Ve Smetanově síni Obecního domu je nejméně 50 tanečních párů. Středoškoláci přišli v doprovodu rodičů nebo přátel. Hodina začíná waltzem.
Parketu před jinou zábavou dal přednost i gymnazista Ferdinand. „Rozhodl jsem se na základě rozhodnutí s kamarády a kamarádkami ze třídy. Přihlásilo se nás v deset. V budoucnu to budeme potřebovat třeba při maturitním plese,“ říká.
Do tanečních chodí i gymnazistka Timea. I když jí je teprve 16, taneční parket si zamilovala a má i stálého tanečního partnera. „Mě hrozně baví jive, samba, rumba, mambo. Vlastně asi všechny,“ svěřuje se.
Jaký je zájem o taneční kurzy, zjišťovali redaktorka Klára Bílá a redaktor Lukáš Milota
Taneční mistr a majitel školy Jakub Vavruška tvrdí, že podle průzkumu, který si nechal zpracovat, chodí do tanečních více mladých lidí než ještě před několika lety. Loni to bylo 41 procent populačního ročníku, v roce 2009 jen 35 procent.
„Možná ta nová nabídka atraktivnějších, modernějších forem zábavy byla důvodem pro předpoklad, že taneční kurzy úplně vymizí ze společenského života. Ale protože asi v sobě pořád kombinují něco, co ke středoškolskému životu neodmyslitelně patří, tak se pořád drží na výsluní popularity,“ přemítá.
Na parket míří více dospělých
Ostatní ředitelé a majitelé škol si ale všímají, že zájemců ze středních škol je méně. Naopak na tanečním parketu chce být víc dospělých, tvrdí taneční mistr z plzeňské školy Zdeněk Kozelka.
Taneční mistr Bohumil Černý z Chrasti u Chrudimi v Ranním interview Radiožurnálu
„Hodně udělala Česká televize tou propagací Když hvězdy tančí, kdy to hodně vešlo do povědomí lidí. Mají zájem o tyto aktivity a tady je obrovská příležitost pro ty, kteří chtějí být spolu. Jsou to přátelské dvojice, manželské dvojice, aktivně spolu tráví večery,“ popisuje.
Potvrzuje to i další plzeňský taneční mistr Evžen Krejčík: „Jsou to lidi, kteří se buď chtějí zdokonalit, nebo se chtějí naučit tančit. Mladší, starší, je to různorodá věková kategorie. A pak jsou tu lidé, kteří sem jdou každý rok, protože to zapomenou a jdou si i zatančit.“
To tanečních pro dospělé chodí i Petr Brož. „Nás táhne do tanečních touha po zdokonalování, po tanečním umění, které je nám trochu blízké. Potřebujeme ho neustále pilovat, už to děláme řadu let,“ vypráví.
Mladí potřebují více zábavy
Ředitelka Taneční školy Národního domu na Vinohradech Růžena Chladová přičítá úbytek středoškoláků i demografickému vývoji. „Řekla bych, že je to zhruba tak 60 procent mládeže, 40 procent dospělých. U dospělých nastupují populačně silnější ročníky z 60. a 70. let,“ odhaduje.
Stejný názor má majitel další taneční školy v Praze Jakub Vavruška. „My děláme taneční kurzy už jedenáctou sezónu, a co se naší klientely týče, tak ta neustále stoupá,“ tvrdí a dodává:
„Co vím ale zas od ostatních škol, tak počet lidí, kteří chodí do tanečních, lehce klesá, respektive klesají hlavně ty ročníky, kterým je teď mezi 15 a 18 lety. Takže celkově se dá říct, že mládeže je v tanečních o něco méně, než bývalo dřív.“
Ředitelé a majitelé tanečních škol se ale shodují v tom, že pro středoškoláky musí být hodiny víc moderní a zábavnější. Společenský oděv zůstává, rukavičky ale mladí tanečníci nosí čím dál méně.
