Před 45 lety se na protest proti okupaci a komunistickému režimu upálil Jan Palach
Vysokoškolský student Jan Palach se stal symbolem protestu proti československé okupaci a nesvobodě komunistického režimu. Přál si vyburcovat národ k odporu proti nesvobodě. Na Václavském náměstí v Praze se proto 16. ledna 1969 polil hořlavinou a zapálil. O tři dny později na následky popálení zemřel. 20. výročí jeho tragické smrti odstartovalo sled událostí, které nakonec vedly k pádu komunistického režimu.
Naděje Pražského jara z 1968 se ve stínu chladné oceli sovětských tanků rychle vytrácely. Student Filozofické fakulty UK Jan Palach se s tím nechtěl smířit. Chodil na ojedinělé protestní akce, které ale k ničemu nevedly. Společnost chtěl vyburcovat z letargie.
„U Domu potravin kolem mě běží hořící člověk. Hořel od paty až k hlavě. Sundal jsem rychle kabát a běžím za ním, snažím se na něj kabát hodit. Při tom tady na vozovce upadl, skočil jsem na něj a svým kožichem jsem ho přikryl. I jiní dali své kabáty, tak jsme to na něm uhasili a odvezli jsme ho do Legerovy ulice na spáleniny,“ popisoval v rozhlase čin Jana Palacha výhybkář pražského dopravního podniku.
Osobnost Jana Palacha i lednové události let 1969 a 1989 připomněl Jaroslav Skalický
„Honzu jsem poznal na brigádě, bydlel jsem s ním na pokoji. Už tam jsme vycítili vyšší rovinu jeho uvažování. Večer byly diskuse, a když tam přišel Honza, dostaly vážnější charakter. Třeba diskuse o lidských právech, kterou Honza vyprovokoval. A když se o něčem přesvědčil, tak potom za tím stál,“ vzpomínal na Palacha jeho kamarád z fakulty.
„Měl takovou zásobu argumentů a faktů, že nás všechny úplně přebíjel,“ přidal se další spolužák. „Byl taková uzavřená povaha, málokdy se s něčím svěřil. Dovedl srovnávat – k tomu, aby měl zkreslený pohled na situaci, k tomu měl myslím moc daleko. Měl určité ideály, za kterými vytrvale šel.“
Československý rozhlas hlásil: „Po všestranném odborném ošetření na klinice plastické chirurgie byl pacient umístěn ve sterilním prostředí a zcela izolován od vnějších infekčních vlivů.“
Čin Jana Palacha připomene pieta, průvod i promítání filmu o Agnieszce Hollandové
Číst článek
Připomínku 20. výročí policie brutálně rozehnala
Po dvaceti letech, už v předvečer sebeupálení Jana Palacha, si jeho památku připomněli lidé na Václavském náměstí. Bezpečnostní síly demonstraci brutálně rozehnaly.
Lidé přišli 16. ledna znovu, tentokrát už na protest proti surovému zásahu a zatýkání. Demonstrace trvala přes tři hodiny a represivní síly komunistického režimu ji potlačily stejně tvrdě jako předešlého dne.
„Ocitli jsme se na okraji demonstrujícího davu. Byly slyšet výzvy k rozchodu, najednou se ozvaly výstřely a začalo stříkat vodní dělo a celý dav se začal valit přes nás, přes magistrálu nahoru k Národnímu muzeu,“ vzpomíná na 16. leden 1989 Miroslav Krupička, současný šéfredaktor Radia Praha, zahraničního vysílání Českého rozhlasu.
„Nastala strašná řež, hlava nehlava. Lidi utíkali, my jsme utíkali, za námi policajti se psy. Kdo upadl na zem, byl nemilosrdně zmlácen, byla mu nasazena pouta, byl odvlečen. Ta policejní brutalita mě naprosto šokovala,“ popisuje Krupička.
Účastníci demonstrace se ale zásahem pořádkových sil nedali zastrašit a slíbili si, že se další den na Václavském náměstí sejdou znovu. Palachův týden měl pokračovat.
