Ředitel NG chce stěhovat sbírky, odborníci i ministerstvo to kritizují
Na hlavu ředitele Národní galerie Vladimíra Rösela se snáší další vlna kritiky. Rösel trvá na svém nápadu radikálně přestěhovat sbírky. Z Anežského kláštera chce například přemístit středověké umění do budov na Hradčanském náměstí, obrazy vystavené ve Veletržním paláci zase do paláce Kinských na Staroměstském náměstí. Ministerstvo kultury ani někteří odborníci jeho nápadem nadšení nejsou. Považují ho za zbytečný a drahý.
Vystavit nejatraktivnější obrazy a sochy na jednom místě, aby za nimi turisté nemuseli chodit do všech sedmi pražských objektů Národní galerie.
To byla základní myšlenka představy Vladimíra Rösela, když usedal do křesla šéfa největší české sbírkotvorné a výstavní instituce. Přitom koncepci ani po roce a půl od svého jmenování nemá stále hotovou.
„Koncepce je věc, která je v situaci, v jaké se Národní galerie nachází, relativně komplikovaná. Věcí, které by koncepce měla řešit, je tolik, že se nedá udělat naráz, ale musí se udělat v nějakém fázovaném pojetí,“ odpověděl Rösel už dříve na dotaz Českého rozhlasu, kdy koncepci představí.
Koncem prosince vyzval ministerstvo kultury, aby znovu projednalo jeho nově upravenou koncepci. Ta je stále neveřejným materiálem. Podle ministerských úředníků však chybí Röselovi jasné vize a ministryně kultury Alena Hanáková z TOP O9 ztrácí trpělivost. „Co se týká Národní galerie a pana ředitele Rösela, k tomu se asi vyjadřovat nechci,“ uvedla.
Ministerstvo kultury z Röselova záměru stěhovat sbírky s několikamiliardovou pojistnou hodnotou nadšené není. Nemá na to peníze. Jenom instalace nového zabezpečovacího zařízení, které musí být ušité na míru exponátům a výstavním sálům, by vyšla na stovky milionů korun. A nejenom to. Podle odborníků je zbytečné hýbat s tak vzácnými historickými předměty.
„Stěhování tady bylo v minulosti relativně dost. Osobně mi připadá nešťastné roztrhávat fondy, například francouzskou sbírku, která je v určité fázi nedílně spjatá se sbírkou moderního českého umění právě proto, že měla být jakýmsi zrcadlem, odrazovým můstkem kvality, která měla ukazovat, jakým způsobem se má vyvíjet české výtvarné umění,“ myslí si ředitel Ústavu pro dějiny umění Vojtěch Lahoda.
Výstavy by rozdělením ztratily svou cenu
Kdyby se z Veletržního paláce odstěhovala asi dvacítka Piccasových obrazů, které patří k nejcennějším ze sbírek Národní galerie, expozice by ztratila cenu, a turisté by tam přestali chodit na jiné výstavy. Právě možnost srovnání českého a evropského umění pod jednou střechou je velkou devizou současné instalace.
„Myslím si, že vrhnout Kinský palác do centra dění a mít představu, že to je vlajková loď Národní galerie, která je umístěna v nejturističtějším místě, tak nemusí ani působit, poněvadž turisté mohu být přesyceni možnostmi památek na určité lokalitě, a dokonce pak mohou přehlédnout to, co se jim tam nabízí jako hlavní bonbónek,“ vysvětluje Lahoda.
Ani nápad přestěhovat středověká díla do nově opraveného Salmovského paláce na Hradčanském náměstí odborníci nechválí. První výstava díla Františka Kupky Cesta k Amorfě zahájená loni v prosinci podle nich ukázala, že prostory jsou vhodné ke komorním projektům, nikoli k předvádění velkorysého gotického umění.
