Návrh Novomlýnské brány v Revoluční ulici má řadu kritiků
Abstraktní návrh na dokončení pražské Revoluční ulice, které jeho autoři označují jako ‚dům-nedům‘ nebo ‚dům-socha‘, už stačil vyvolat diskuzi mezi odborníky a mluvit o něm začíná i veřejnost. O tom, že nás zřejmě čeká další kauza typu Tančící dům nebo Kaplického knihovna, svědčila i atmosféra na první veřejné prezentaci projektu Novomlýnská brána.
Prezentaci otevřel jeden z jeho autorů, architekt Petr Burian, obrázkem široce se usmívající malé holčičky, které chyběly přední zoubky. Nezvyklý obrázek hned vysvětlil:
„Jsme v situaci, kdy pomyslný chrup města, který je na pravém břehu, obsahuje takovouhle díru, která vznikla historickými okolnostmi. Náš úkol byl podobný úkolu zubaře, který má na dané místo udělat něco, co perfektně sedne a co zároveň není něčím, co by křičelo do okolí nebo se výrazně povyšovalo nad kontext. Naopak by tam mělo být něco, co udělá dokonalý skus a trošku lesk danému místu.“
Multifunkční budova Novomlýnské brány má zaplnit – nebo v duchu autorské prezentace zaplombovat – prázdné místo na konci pražské Revoluční ulice, kde je zatím vidět jen reklamami pomalovaná zeď. Autoři projektu se museli vypořádat s barokním dvoupatrovým domkem, vodárenskou věží ze 16. století i palácem Merkur od architekta Jaroslava Fragnera na druhé straně bulváru.
„Návrh si lze představit jako strukturu vertikálních plátů řazených za sebou ve směru osy Revoluční třídy. Tyto pláty se od sebe liší vnějším opracováním a výsledná skládanka této řady vytváří celkový objem toho domu. Je to taková hrubě opracovaná mřížovina, řekněme těmi vlivy, které jsou v místě,“ vysvětluje Burian.
Aby se mohla Novomlýnská brána postavit, musí jít z cesty poškozený novorenesanční dům. Ten bude na novostavbě připomínat jeho otisk ve formě černobílého rastru v jedné ze stěn budovy.
Způsob zpracování dostavby jednoho z nejvýznamnějších vstupů do centra metropole České republiky ateliérem Dam má řadu kritiků. Na jejich straně je i historik a teoretik architektury Rostislav Švácha.
„Přece jenom v tom kontrastu musí být nějaká chytrost. Ten dům se podle mne nesmí chovat naprosto autisticky a to je právě ta chyba. Řekl bych, že oni se už od počátku vydali chybnou cestou. Oni tomu říkají ‚sochařské tvary‘, ale podle mne jde tady opravdu o takový tvarový autismus, který nenavazuje žádný kontakt se svým okolím. To ani u kontrastní metody být nemůže,“ tvrdí.
O slovo se přihlásil i odborný náměstek Národního památkového ústavu – pracoviště pro Prahu Ondřej Ševců. Ten připomněl, že památkáři chtěli o konečné podobě stavby, která má být branou do centra hlavního města, ještě jednat, vyslyšeni ale nebyli:
„My ctíme názor architekta, nesnažíme se suplovat práci architekta, ale vyjednávat minimálně o hmotách tohoto projektu. Osobně se domnívám, že jsou předimenzované ve vztahu jak k tomu mansardovému domku, tak k té vodárenské věži, kde vzniká – trochu neuctivě řečeno – jakýsi batoh, který tam visí nad tím mansardovým domkem. Z některých úhlů pohledu, které tady nebyly prezentovány – například po nábřeží, bude docházet k ne úplně šťastným koincidencím, pokud se ten objekt zrealizuje.“
Pražští památkáři už stavbu povolili
Autoři projektu si za svým dílem stojí. S kritikou, jak říká Petr Burian, počítali. „Myslím si, že ten proces prosazování se a etablování moderní architektury do Prahy nelze zastavit. Nevidíme jediný důvod, proč to neustále nezkoušet a neposouvat Prahu směrem k ostatním soudobým metropolím, kde vstupy moderní architektury jsou naprosto běžné a přirozené. Zdá se mi, že snad jenom Praha má neustálý problém a stále se brání zuby nehty tomuhle trendu, který je normální.“
Historik architektury Zdeněk Lukeš je s Burianovým projektem spokojený: „Je to velice složitá parcela, s tím už zápasili architekti několika generací a musím říct, že s dosti podivnými výsledky. Myslím si, že tento tým se s tím vypořádal velmi dobře.“
Projekt Novomlýnská brána sice odmítli odborníci z Národního památkového ústavu, památkáři z pražského magistrátu mu už klíčové povolení dali.
