Hip Hop Kemp: Více zábavy, méně ducha
V neděli nad ránem skončil v Hradci Králové už devátý ročník festivalu Hip Hop Kemp. Třídenní svátek příznivců černé hudby se už tradičně odehrál v areálu hradeckého letiště. Roots Manuva, Boot Camp Clik, Masta Ace a Talib Kweli byli největšími taháky letoška.
Praha–Hradec – necelých sto kilometrů, hodinka a půl a můžete si užívat festivalové pohody. Po střechu naložená Fabia má naštěstí motor 1.6 TDI, takže můžeme překvapivě hladce uhánět až do Hradce. Ve čtvrtek. Divný den pro začátek festivalu. Organizátoři se kvůli tomu potom soustředí jenom na pátek a sobotu a čtvrtek nechávají pro nedočkavé, kteří nemají co na práci, s jediným výrazným jménem. No nic... Jako student to neřeším a vyrážím ve čtvrtek. I proto, že od deseti má hlavní stage ovládnout hvězdný Roots Manuva, kterého by bylo škoda propásnout.
Poslední metry silnice vedoucí z hradeckého okruhu k letišti se zdají podezřelé, ačkoliv na místo přijíždíme až kolem sedmé, okolí Festivalparku zeje prázdnotou. Stejný obrázek se naskýtá při příjezdu k akreditacím. Na místě, kde většinou festival začínal dvouhodinovou frontou a dohady o tom, že jste na tom guestlistu měli být opravdu napsaní. Buď zatím dorazilo málo lidí,nebo to poprvé za devět let funguje. Pravdou je obojí.
Roots Manuva nakonec přilákal přibližně deset tisíc lidí. Poznat to bylo ale pouze na jeho vystoupení. Bulváry mezi stánky, kde už v pátek většinou nebylo k hnutí, šlo procházet s roztaženýma rukama. Atmosféra koncertu headlinera byla ovšem výborná a vystoupení si evidentně užila i britská hvězda. Varování kolegů, že jeho show na velké stagei nefunguje, se ukazují být lichá. Nevím, co se jim nelíbilo...
V polovině koncertu pozval Roots Manuva na pomoc dalšího velikána, jehož koncertní chvíle měla přijít až v sobotu, bývalého člena kapely Jurassic 5, mocného Chali 2nu. Z beden, které hrají oproti loňsku jako vybroušené sklo, začal dunět jeho zvučný hlas a během chvíle vymazal Rootse Manuvu ze stage. Pokud by po jeho odchodu nespustil Manuva svoji hymnu Witness (1 Hope), kdo ví, jak by vystoupení dopadlo.
Ještě jeden koncert ze čtvrtečního line-upu stál za pozornost. Trochu ujetý, ovšem stále příjemný Sage Francis. Rozhodně jedno z nejsympatičtějších vystoupení, která jsem kdy viděl. Sage přijel pouze se svým přehrávačem a jedním CD... I přesto dokázal během chvíle ovládnout celou stage a získat si lidi. Jeho muzika je neotřelá a americký rapper do ní vkládá dost ze své ulítlé a nervní povahy.
Pátek už byl o poznání festivalovější. Co pět minut vzlétala helikoptéra s panoramatu chtivými zájemci, kdosi se vrhal po hlavě z jeřábu na provaze nebo čutal do míče na vodním fotbálku. Perlami doprovodného programu ovšem zůstal hangár s tanečníky (breakdance, streetdance a další) a letos přirostlá několikametrová vertikální rampa pro finále mistrovství republiky ve skateboardingu. Kdo chtěl výplň mezi/před koncerty, rozhodně ji našel.
I hlavní stage se v pátek stala movitější, co se počtu interpretů týká. Na můj vkus trochu brzy vystupující Large Professor naplnil očekávání, a ačkoliv je to hlavně producent, ukázal, že rap mu rozhodně není cizí.
Standardně kvalitní vystoupení předvedl i matador Hip Hop Kempu Masta Ace, který letos přijel s dalším velikánem zaoceánské scény Edo G. Na druhou stranu americká superkapela Boot Camp Clik pohromadě asi často nevystupuje – koncert postrádal šmrnc a hlavně šťávu... Jejich výstup prošuměl bez většího povšimnutí. Zaznamenal jsem i geniální vystoupení již zmíněného Chali 2ny, který přijel se svým mladším bráškou. I když začínal už v deset (před skomírajícími PSH), byl to jednoznačně vrchol večera.
Americký sympaťák rozdával úsměvy na všechny strany a k tomu svým zvučným hlasem sázel jako na Kempu dosud nikdo. Tempo a styl jeho rapu jsou nenapodobitelné. Vystoupení ho evidentně bavilo a chtěl pokračovat, nakonec si ale dovolil přidat pouze jediný track.
Poslední den festivalu, sobota(!), se nesl v pomalém a ospalém duchu. Delirium zastihlo asi mnoho návštěvníků, a tak se z nepochopitelných důvodů vypravili domů. Kde nikdo, tu nikdo. Naštěstí hrstka – odhadem kolem 8–12 tisíc návštěvníků – zůstala, aby festival zakončila společně s hvězdným Talibem Kwelim.
Jedním z nejzajímavějších a nejrespektovanějších rapperů posledních let. Člověkem, který společně s Mos Defem stál v roce 1998 za projektem Black Star, který se stal kultem. Vedle Roots a Method Mana nehostil Hip Hop Kemp hvězdu takové velikosti (bez urážky nikoho dalšího). Talib dorazil ve společnosti DJe a producenta, a jak jsme viděli, také velmi obstojného rapera Hi-Teka, se kterým společně tvoří projekt Reflection Eternal.
Bohužel, tohle vystoupení si organizátoři v nostalgii ale pouštět nebudou. Hip Hop Kemp a Česká republika opět ukázaly, proč si většina cizinců myslí, že jsme ještě Československo a patříme do východního bloku.
Od prvních minut koncertu žádal Talib o zvýšení zvuku svého mikrofonu a naopak o snížení odposlechů. Do poslední minuty koncertu mu vyhověno nebylo. Několikrát žádal o zhasnutí světel na stagei i osvětlení publika. Teprve po osmi až deseti prosbách se dočkal.
Neříkám, že by si dav pod pódiem měl z velké hvězdy automaticky sednout na zadek, ale co předvádělo publikum v sobotu v noci, bylo vyloženě neslušné. Pominu-li mizivé reakce publika na jednotlivé songy, nevyprovodilo dvojici vystupujících potleskem ani při jejich odchodu.
Talib s Hi-Tekem se ovšem zachovali jako profesionálové a předvedli i přes všechny bariéry perfektní show, ke které navíc připojili třískladbový přídavek. Klobouk dolů před oběma.
Roky posunuly Hip Hop Kemp do komerční sféry. Tohle už není festival od lidí pro lidi. Hip Hop Kemp je festivalem pro peníze. Tenhle vývoj je samozřejmě logický a staromilské řeči o tom, jak to dřív bylo lepší, se nesou éterem po každém ročníku. Posun ovšem doprovází i řada předností. Organizace funguje, line-up šlape a po areálu nacházíte mnoho atrakcí i drobností, které vám čas příjemně zpestří. Na první pohled je tohle všechno ale jen komerční kolotoč a po pravdě – i na ten druhý.
Atmosféra dřívějších ročníků je ta tam. Lidi přijedou, aby byli baveni, ne aby se bavili. Proto všechny ty radovánky okolo, jenom muzika už nestačí. A proto také dav mlčí, když přijede Talib Kweli. Hip hop v Čechách byl vždycky módní záležitostí, na Kempu především. Jak se zdá, dosáhl svého zenitu. Tak jako dříve velké taneční festivaly se musí přichystat na horší časy, které díky znatelnému úbytku návštěvníků nastávají už letos.
Hip Hop Kemp se začal připravovat na svůj jubilejní desátý ročník. Už léta mluví organizátoři o hvězdném line-upu, na kterém se sejdou všechna velká jména uplynulých let. Zdali by ta desítka nebyla také důstojným zakončením krásných let výsluní hip hopu v České republice, ukážou až další roky.
