Francouzský režisér Marchand zve do lákavého virtuálního světa
Francouzský režisér Gilles Marchand přijel do Prahy, aby pozval české diváky do temného, ale lákavého virtuálního světa. Na Festival francouzského filmu přivezl svůj celovečerní film Druhý svět, kterým už zaujal publikum na festivalu v Cannes.
V jakém světě se váš film odehrává a kdo jsou jeho hlavní obyvatelé?
Vlastní svět mého filmu tvoří dva zvláštní vzdálené světy, které existují zároveň. Ten první je tak říkajíc reálný, je na jihu Francie, kde žije Gaspard (gaspár), jeho přítelkyně Marion a jejich kamarádi. Je léto, prázdniny a oni jsou u moře a jsou celkem šťastní. Za tímto světem se pak otevře ten druhý svět a tím je virtuální hra. V ní si Gaspard vytvoří avatara, aby znovu potkal ženu, které s Marion zabránili v sebevraždě. On je totiž přesvědčený že tato žena má v té hře, která se jmenuje Black Hole, avatara také. V Black Hole je pořád zima , sněží tam, je to taková liduprázdná, plastická a moderní krajina… Gaspard tak žije jeden život - ten vlastní - na slunci v reálně světě a ten druhý ve stínu zneklidňujícího virtuálního světa Black Hole.
Jak jste přišel na ten nápad ? Připomíná mi to trochu hru Second life, která se objevila před několika lety...
Second life jsem samozřejmě znal, byl také zrojem isnipriace. Je to hra, která ve skutečnosti není úplně hrou, je spíš takovýou sociální sítí, kde si vytváříme jiné identity a avatary... a kde tak můžeme žít své fantazie ... A mě zaujala přiležitost ukázat na plátně, co se děje v hlavě postavy, jaké má sny.... i když ty se mohou některým divákům zdát spíš jako noční můra...
O virtální svět se ale nezájímáte jen vy, ale i spousta dolších filmařů - v poslední době třeba James Cameron, která natočil Avatara. Proč virtualita lidi a filmaře tak fascinuje?
Protože mění lidstvo a určitým způsobem i způsob vyprávění fikce…Moje idea byla vyprávět příběh po formální stránce klasický. Ale o věcech , které jsou velmi současné, to mě dost zajímá. Dnes je prakticky nemožné vykládat příběh současných lidských bytostí, aniž bychom jim nevložili do ruky mobil, aniž by neesemeskovali… Ještě před 20 lety tu nebyly sms, ani mobil. Dnes ale velká část našich životů probíhá tak, že telefonujeme svým přátelům snoubenkám, rodičům. A tak i virtuální hry jsou součástí našich životů a otvírají své brány i filmařům…
Je váš film kritikou sociálních sítí a počítačových her nebo ne?
Není. Chápu, že to diváci mohou takto interpretovat. Podle mě je ten film spíš zprávou o síle našich mozků, které nás umí promítat do těch jiných světů. To mě taky fascinuje, přitahuje. Můj film není kritika, je to prostě vyprávění….Kdysi jsem viděl jeden snímek - Masakr po transcendentálnu - to ale ještě přece nemusí znamenat, že byl proti transcendentálnu… A stejně jako o filmu Psycho neřekneme, že je proti sprše, nemusí být film o sociální síti zaměřen proti ní. Navíc si myslím, že ta hra v mém filmu Gasparda spíš obohacuje, něco ho naučí … a to je potřebné.
Gilles Marchand je známý nejen jako režisér ale především jako scénárista, zejména filmů Dominika Molla. Která aktivita vám sedí víc?
Mně je velmi blízké a hrozně mě bavilo pracovat jako scénárista - na svých projektech a zároveň na projektech jiných filmařů, kteří jsou často mými přáteli. Vstoupit do hlavy a do světa určitého scénáristy, a pokusit se dělat tu věc s ním - tedy vyprávět příběh, který má svou vlastní logiku, to mě moc baví. A vyprávět svou vlastní historku taky… Já miluju scénu a miluju kino. Být scénáristou je pro mě cesta, jak být u zrodu projektu. Je to intimní dialog s realizací. První krok realizace je přece scénář! Ten určuje, jaké věci a jakým způsobem se budou dít na scéně. Je to trochu jiné než psát knihu nebo román, protože scénář film vlastně uvádí… Dělat svůj vlastní film je trochu bolestnější, než se jen těšit z filmu druhých - to je mnohem snazší …. ale je to něco velkého a vzrušujícího!
