Před padesáti lety uvedl Václav Havel ve světové premiéře Zahradní slavnost
Zahradní slavnost Václav Havel napsal a poprvé uvedl v pražském Divadle Na zábradlí v prosinci roku 1963 a s velkými úspěchy se jeho text inscenuje i dnes. Režisér Dušan D. Pařízek za jeho nejnovější zpracování získal titul inscenace roku a v tyto dny se v Praze odehrává konference s názvem Zahradní slavnost - klíčová událost moderního českého divadla.
Na poměrně malém jevišti pražského Divadla Na zábradlí sedí za stolem herec Jan Libíček, coby ředitel Zahajovačské služby, před ním ve světlé košili postává Václav Sloup, ten hraje Hugo Pludka.
Je prosinec roku 1963 a tým divadla začíná tušit, že spustil něco, co ani po padesáti letech neztrácí na aktuálnosti.
„Začátky byly právě v tom, že se tam objevila taková Havlova univerzalita a talent,“ vzpomíná v dokumentu České televize někdejší dramaturg a ředitel Divadla Na zábradlí Jan Grossman.
Spolu s režisérem Otomarem Krejčou se rozhodli uvést celovečerní prvotinu tehdy jevištního technika Václava Havla. Ten se pak stal velmi záhy i asistentem režie.
Fráze je hlavním "hrdinou" hry. Fráze osnuje a komplikuje zápletku, posunuje příběh, a odtržena od jedinečné skutečnosti vyrábí a prosazuje skutečnost novou a vlastní, napsal Jan Grossman v doslovu k vydání hry Zahradní slavnost.
„Ať na takovéhle otázky odpovíme jakkoli, nikdy nemůžeme postihnout celou pravdu,“ říká v inscenaci herec Václav Sloup.
Že tato slova stále platí, dokazuje i nejnovější inscenace Zahradní slavnosti v pražském Národním divadle v režii Dušana D. Pařízka:
„Myslím si, že každý s jistým nadhledem otevřeně vnímá to, co se děje v této společnosti, politice, médiích. Kdo naslouchá tomu, jakým způsobem komunikujeme, jakým způsobem nejsme schopni komunikovat, jak se vše redukuje na pouhé fráze, které se neustále opakují v mezilidské komunikaci, ve sdělovacích prostředcích. Každý si asi v této inscenaci najde sdělení, které se týká jeho osobního vnímání.“
Příběh antihrdiny Hugo Pludka se dá shrnout do několika vět: Nevýrazný, trochu přestárlý syn maloměšťáckých rodičů hledá na jejich nátlak pracovní uplatnění. Je vyslán do světa na zahradní slavnost, kde se velmi rychle zorientuje a během slavnosti udělá rychlou kariéru. A toto téma oslovilo diváky po celém světě. Už rok po uvedení v Praze inscenovaly text přední evropské scény.
„Co mě vůbec těší u mých her, je, že mají víc významů, než jsem si myslel a než jsem je psal. Že si různá publika v různých zemích nalézají všelijaké obsahy a významy. Pak je to správné, tak to má být. Hra má být chytřejší než autor,“ řekl Václav Havel.
Podle Havla jsou jeho hry určeny všem, kteří na ně přijdou.
