Kam byste zařadila vaši novou desku? Je o lásce?
Ano, je. Ale je o lásce v různých podobách. Je také o přátelství. Deska je i takovou generační výpovědí a každý si tam najde to své. Nedávno mi psal jeden fanoušek, že mu například píseň Lithium zapadla do aktuální života. A to mě vždy potěší.

Zmínila jste píseň Lithium – na té s vámi spolupracoval klávesista a producent z kapely Linkin Park Mike Shinoda. Jak ta spolupráce vznikla?
Ke spolupráci došlo, když jsem hostovala na jeho pražském koncertu před třemi lety. Byla jsem s kapelou jeho předskokankou a zároveň jsem s ním vystupovala i během koncertu. A zůstali jsme spolu i po vystoupení v e-mailové komunikaci.

O pár měsíců později pak přišel covid a hudebníci začali vymýšlet různé on-line projekty. Jedním projektem bylo i to, že Mike živě na platformě Twitch produkoval moji píseň.

Je vaše deska odrazem dnešní doby?
Myslím si, že textově ano. A hudbě rozhodně ano. Nad rockově založenou deskou jsem přemýšlela už od roku 2019. A je to pro mě takové znovuzrození rockového žánru v moderním pojetí.

Kdybych za vydavatelstvím přišla v roce 2019 a řekla, že chci vydat rockové album, tak se mi vysmějí a budou si o mně myslet, že jsem blázen. V jejích pojetí by to bylo něco jako Iron Maiden. Rocková hudba teď prostě vystřelila nahoru a obzvlášť v Americe. Příkladem může být zpěvačka Olivia Rodrigo, nebo zpěvák Yungblud.

Znovuzrození rocku

Chápu to správně, že rock v roce 2022 je jiný, než jaký byl třeba před třiceti lety?
Já si myslím, že tam je tendence o takové znovuzrození. Přirovnala bych to k znovuobjevení vinylu. Na novou desku mám pětkrát víc předobjednávek vinylu, než klasických CD.

Na desce opět zpíváte anglicky. Neuvažujete i nad česky zpívanou písní?
Nevím, jestli bude. Proti mému rodnému jazyku nic nemám. Milovala jsem psaní básniček. Dokážu ocenit dobrý český text, mám slabost pro Cimrmany a pro všechny různé formy tohoto jazyka. Ale angličtina je mi hudbou bližší.

A díky tomu, že zpívám anglicky, můžu naši zemi reprezentovat v cizině. Taková píseň Hell.o se dodnes hraje v italských rádiích. Ale i do toho zasáhnul covid. Teď se rádia a vydavatelství zaměřují především na svůj domácí trh, nebo na známá jména.

Mohou v tomto ohledu pomoci sociální sítě a streamovací služby?
Rozhodně ano, ale je to dvousečné. Pro mladé a začínající interprety to může být fantastická příležitost. Dají píseň na sítě a nemusí se upsat ani žádné společnosti. Jediné co jim stačí, je domácí malé studio.

Druhá stránka je ale ta, že se nahrnula obrovská konkurence. Důležité je nebát se ozvat. Dnešní hudební průmysl je ale o náhodě, ani všechny peníze světa vám slávu nemusí zajistit.

Na začátku léta jste s kapelou vystoupila na pražském festivalu Metronome. Kromě vaší tvorby jste ale zařadila i známý hit od MGMT, píseň Kids. Jak vás to napadlo?
Na to jsme přišli s kapelníkem Ondřejem Fidlerem. Vždycky si říkáme, že bychom moli vzkřísit nějakou píseň, která byla dříve hodně slavná a každý ji i po letech okamžitě pozná. Nedávno jsme hráli tvorbu Led Zeppelin. Zároveň se ale rozhlížíme, jaké covery hrají jiné kapely. Chceme být originální. Takže i na tom si dáváme velmi záležet.

To byl začátek léta. Vystoupila jste i na jednom z největších hudebních festivalů v Evropě – maďarském Szigetu.
Během léta jsem měla hlasové zdravotní problémy, ale na Szigetu jsem se cítila v plné síle. Nikdy jsem neviděla tak obrovský festival. S kapelou jsme byli velmi spokojení i s přístupem organizátorů.

Nové písně zazní i na vašem zatím největším sólovém koncertu, který bude v listopadu v O2 univesu. Jak se těšíte?

Je to sen, který covid ale několikrát odložil. Měla jsem tam vystupovat už s příchodem minulé desky. Ale vnímám, že se všechno děje ve správný čas. Mám opět víc materiálů, víc písní. Mám nápady na zajímavé hosty, momenty překvapení.

Chtěla bych si opravdu dát záležet na hudební stránce. Mám v kapele nově dechovou sekci a té bych taky ráda dala větší prostor a rozšířila ji.

Budoucí spolupráce

S kým byste chtěla spolupracovat?
Vždycky jsem si přála vystoupit s Foo Fighters. Po smrti bubeníka ale teď nikdo neví, jak to s kapelou vůbec bude. Nedávno jsem viděla dokument o zpěvačce Pink. Je to můj idol a moc k ní vzhlížím už od dětství. Je mojí velkou inspirací a kdyby tady vystupovala, tak by to byl velký zážitek.

Já touto otázkou narážím ještě na jednu věc – na Spotify mi vyběhla nedávno píseň, ve které vaše máma Lenka Filipová zpívá s Karlem Zichem anglicky. Co kdybyste spolu zpívali anglicky?
To nás nikdy nenapadlo! Když jsme spolu před více než deseti lety vstupovali například v Austrálii, tak tam bylo samozřejmě mnoho cizinců a tak si máma vybrala dvě nebo tři písně, které jsme zpívali anglicky.

Takže tuto spolupráci nevylučuji. Můžu ale prozradit, že mě požádala, abych ji napsala něco nového.

Jiří Štefl Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít