Fanfára zahájila úplně poslední vstoupení kapely Moravanka v sále lomnické Sokolovny. Členové nastoupili na pódium ve slavnostním oblečení. Do jejího čela se naposledy postavil kapelník a zakladatel Slabák.

„Je to blbý. Jako když umřete a jste pořád živej. Prožívají to všichni, i muzikanti,“ řekl se slzami v očích.

Poprvé hrála kapela v prosinci 1971. Připravovali tehdy písničku, kterou o několik týdnů později zahrál i Československý rozhlas. Od té doby se toho hodně změnilo. „To byla moje orchestrální skladba, protože jsem hrozně chtěl udělat znělku. Na Morava, Morava jsem udělal takovou virtuózní polku a potom svoji písničku o mojí první manželce,“ popsal Slabák.

Jak sám přiznává, v osmdesáti letech už mu zdraví tolik neslouží a každé vystoupení ho unavuje. To a také méně koncertů v době pandemie ho přiměly působení kapely ukončit. Což se dotkne i jeho druhé manželky a zároveň zpěvačky kapely Moravanka Ivany Slabákové.

„Pokud kapela ještě může podat adekvátní výkon, a to zatím – klepu na dřevo – dobře hraje, tak si myslím, že to bude důstojný konec. Opravdu souhlasím s tím, že člověk musí vědět, kdy odejít,“ komentovala Slabáková.

Při vzpomínání ji jako první nenapadá žádný velkolepý vyprodaný koncert v Německu nebo ve Spojených státech, ale jedna úsměvná historka. „Byli jsme někde na koncertě a já jsem moderovala i zpívala a říkala jsem: Moravanka s kapelníkem a máchla jsem rukou a nevzpomněla jsem si, jak se jmenuje. Z toho zoufalství jsem řekla: Josefem Slabákem,“ popsala.

Při posledním ohlašování jméno svého muže nepopletla. Neznervózněl ji ani hlasitý potlesk diváků vestoje, a když jméno Jana Slabáka vyslovila, kapelník se s kyticí v ruce uklonil a fanynkám poslal do publika několik posledních vzdušných polibků.

Alena Hesová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít