Steven Spielberg přenáší do svého nového filmu hravost i bezprostřední nebezpečí knižního bestselleru Ernesta Clina. Ve virtuálním světě Oasis tak můžete pilotovat svůj vlastní Millenium Falcon, zažít svou největší noční můru v hotelu Overlook nebo se zamilovat v prostředí jako vystřiženém z romantické komedie Johna Hughese. V reálném světě vám pak nezbývá než sledovat, jak se pomalu utápíte v dluzích.

Recenze Oasis 11:14 29. března 2018 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Už zhruba od 70. let představují videohry útočiště pro stále další generace dětí a dospělých. Nejdříve na veřejných automatech a později na televizích a počítačích v nich bojovali s nepřáteli, žili vysněné životy nebo se třeba jen s velkohubou žlutou koulí prokousávali bludištěm k cíli.

Oasis, výtvor Clinova fiktivního introvertního génia Jamese Hallidaye (Mark Rylance), kombinuje možnosti všech populárních her do jednoho světa, kde se každému mohou splnit jeho nejtajnější přání. V době, kdy většina populace bydlí ve slumech tvořených z věží karavanů, se nelze divit, že skoro každý hledá únik ve formě virtuální reality, v níž jejich problémy neexistují.

Cesta za těsným copem. Realističtější Lara Croft snímku Tomb Raider prospěla, před nudou ho ale neubrání

Číst článek

V popředí tragického příběhu lidské společnosti ale stojí malé zrnko naděje na lepší zítřky. Ve skoro až pohádkovém motivu se třemi úkoly, které programátor před svou smrtí rozesel po Oasis, se totiž musí utkat dobro se zlem o to, kdo nakonec získá moc nad Hallidayovým dědictvím.

Na straně hrdinů je to náctiletý Wade (Tye Sheridan) s herní přezdívkou Parzival, jeho nejlepší kamarád Aech, platonická láska Art3mis a miliony takzvaných gunterů neboli hledačů Hallidayova skrytého Easter eggu, a na straně zloduchů zákeřná telekomunikační společnost IOI v čele s Nolanem Sorrentem (Ben Mendelsohn). Jako ve správné nerdovské fantazii vede cesta k výhře pouze skrz popkulturní a videoherní znalosti. Zatímco Wade ale musí sám strávit dny detailním zkoumáním Hallidayovy vzpomínkové databáze, IOI zaměstnává početný tým lidí, kteří se specializují na luštění odkazů na programátorova milovaná osmdesátá léta.

Spielbergova adaptace vynechává části z knihy, v nichž se čtenáři dozvědí více o fungování našeho světa blízké budoucnosti (třeba to, jak je celé školství napojené na Oasis), a místo toho se zaměřuje na co nejbarvitější zhmotnění videoherního ráje. Ačkoli mnozí budou souhlasit, že právě v něm se odehrává všechna zábava a akce, připravuje to snímek o šanci zformulovat nějaký hlubší sociální komentář.

Tímto se také z Ready Player One nezvratně stává kopie sebe sama, v níž diváci sledují postavy, jak se ohánějí zajímavostmi z osmdesátkové popkultury, zatímco sami skenují očima pozadí záběrů ve snaze zpozorovat Harley Quinn nebo nějaký skrytý vtípek od tvůrců filmu.

Z tohoto hlediska je adaptace Clinova bestselleru čirou, 130minutovou pastvou pro oči a srdce fanoušků sci-fi, hororů, fantasy, komiksů a videoher, u které jedno zhlédnutí zdaleka nestačí. I když mnoho kolektivních scén působí i ve 2D dost nepřehledně, po vizuální stránce přetéká Oasis kreativitou a hravostí. Jen tak proto neomrzí například typický videoherní fenomén, kdy ze zraněných charakterů začnou vytékat mince, které mohou ostatní posbírat.

Koho naopak stylizace snímku příliš nepotěší, jsou fanoušci osmdesátkové hudby, kteří si na rozdíl od remixů a coververzí přizpůsobených atmosféře filmu – třeba jako v případě loňské Atomic Blonde – musí v Ready Player One vystačit s neuváženým sledem ohraných vypalovaček. (Jump od Van Halen v úvodní sekvenci? Stayin' Alive od Bee Gees v podkresu energické scény? Radikální.)

Jakkoli ale snímek hřeje fajnšmekry na duši, není příliš silný po stránce scénáře. Pravdou totiž zůstává, že Steven Spielberg vzal problematickou předlohu a udělal z ní průměrnou akční romanci pro dospívající, která si libuje ve vtípcích s pánským rozkrokem i jednovětných hláškách a v jeden moment zobrazí ženskou postavu doslova v zamyšlené póze, aby ukázala, že o něčem usilovně přemýšlí.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít