Fiktivní medvídek se zálibou v sendvičích s marmeládou po třech letech znovu ožívá na širokém plátně. Tentokrát ho touha po dokonalém dárku pro tetu Lucy zavede až do vězení.

Recenze Londýn 8:00 30. listopadu 2017 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„To mě teda zajímá, jak nás to bude bavit!“ zvolal ostentativně chlapeček do ruchu kinosálu poté, co moderátorka oznámila, že za chvíli uvidíme ještě akčnější a zábavnější příběh než minule.

Ráda při rodinných filmech dávám na názor dětských diváků, protože jsou ve svých reakcích nekompromisní. Když je nedokážete rozesmát, nezachrání vás ani hluboká morální lekce nebo roztomilé animace. Tentokrát jsem ale nestíhala vnímat, jestli dětské osazenstvo na vtipy reaguje, nebo se jen znuděně vrtí na sedačkách. Byla jsem totiž příliš zabraná do toho, jak moc jsem si barevný a neskrývaně zidealizovaný Paddingtonův svět sama užívala.

V pokračování hitu režiséra Paula Kinga z roku 2014 si medvídek (v originálním znění namluvený hercem Benem Whishawem) shání práci, aby si za vydělané peníze mohl pořídit sběratelský unikát – leporelo Londýna od madam Kozlové. Chce ho darovat své tetě Lucy, která se kvůli jeho výchově nikdy do britské metropole nepodívala; ačkoli o tom dlouhé roky snila.

Až do konce lidmi. Energické drama 120 BPM odhaluje neviditelné oběti epidemie AIDS

Číst článek

Paddingtonův jako vždy bezelstný záměr ale překazí zašlá herecká hvězda Phoenix Buchanan (Hugh Grant), který leporelo potřebuje k zosnování svého hrozivého plánu. Aby dostal medvěda z cesty, nechá na něj svalit vinu za jeho krádež. A dobrosrdečný Paddington tak skončí ve vězení.

Není to zrovna komplikovaná zápletka. Je to ovšem zápletka, která má karty rozdané natolik důkladně, že funguje i na elementární úrovni. Žádná ze scén tu není navíc, každá má svou roli. Zní to sice jako základní vypravěčská technika, řada filmů si však pomyslné dějové drobečky nerozsype ani takto přímočaře.

V druhém dílu se vrací k životu nejen oblíbená postavička z pera Michaela Bonda, ale také pestré odstíny, živé vzory a rozmanití lidé obývající jeho verzi Londýna. Stále je to to staré dobré město, které ovšem dostalo od Paddingtona kopanec pozitivity. (Ve scéně, kde medvídek přemění vězeňskou jídelnu v oku lahodící regál sladkých dobrůtek, dokonce doslova.)

Zůstávají všichni členové rodiny Brownových (Hugh Boneville, Sally Hawkinsová, Samuel Joslin, Madeleine Harrisová a Julie Watersová) i jejich nerudný soused Peter Capaldi. Na zlosynské pozici, v níž v předchozím filmu Nicole Kidmanová coby zákeřná vycpávačka zvířat spíše naháněla hrůzu, nyní ohromuje svými komediálními kreacemi a falešným zubatým úsměvem Hugh Grant.

V mnohém je to právě přítomnost jeho ješitného mistra převleků, co dodává sequelu novou krev do žil a pomáhá mu vyrovnat se, ne-li překonat kvalitou původní snímek. Je jen škoda, že všechno kouzlo za scénami, kde se sebou střídavě mluví jako Hamlet nebo Macbeth, se zcela ztratí v českém dabingu.

Snímek Paddington 2 ocení malí i velcí, protože nabízí harmonický mix výtvarné geniality (procházka Paddingtona s tetou Lucy po papírovém leporelu patří k nejkouzelnějším okamžikům filmu) a laskavého humoru, který naštěstí – jako se u komedií v poslední době často stává – nesklouzává do trapnosti. (Snad jen s výjimkou závěrečného vězeňského tanečku, který už je opravdu hraniční. To však říkám jako odpůrce závěrečných tanečků a zpívání obecně.)

Na své si nicméně přijdou i milovníci detailů a skrytých vtípků, kteří by se měli zaměřit na všechny novinové titulky, pokojové dekorace či cameo role. Ačkoli zrovna stoly a stěny poseté portréty Hugha Granta v domě Hugha Granta jen tak někdo nepřehlédne.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít