Nová tragikomedie Pepa nastavuje prostředníček politické korektnosti a spolu se svým utrápeným hrdinou nalézá nové dno nechutnosti. Navíc přitom neúmyslně uvádí jako největší tragédii mužského života fakt, že zcela postrádá jakoukoli komedii.

Recenze Hotel Kladno 10:50 12. dubna 2018 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Kdyby měla současná česká komedie vypovídat o charakteru naší společnosti, příliš pozitivní (a pestrobarevný) obrázek by nevykreslovala. Ať už se totiž při cestě za vtipem přesouvá k moři, do minulosti nebo třeba jen do rodinného knihkupectví, její postavy zpravidla touží po jediném: mít sex a mít ho co nejdříve.

Po rozbouřených hormonech na kolech a zdivočelé reklamě na nejmenovaný lyžařský skiareál teď přichází do kin údajná tragikomedie, u níž už název odráží skutečnost, že je jejím autorem režisér Kameňáku 4 Ján Novák.

Tanec podle skutečných událostí. Snímek Operace Entebbe hledá morálnost v činech teroristů

Číst článek

Pepa (Michal Suchánek) se po neblahé příhodě v hotelu Kladno ohlíží za svým nešťastným životem. Začíná u své matky (Kristýna Kociánová), která věřila v teorii společného majetku, a tedy i svého těla, a otce (Jakub Kohák), který rodinu ještě v Pepově dětství opustil.

Vzpomíná na základní školu, kde ho šikanovali, na střední školu, kde ho šikanovali a nedokázal si najít holku, a konečně na dospělost, v níž ho šikanovali, jeho žena ho nemilovala a jediné sexuální vyžití představovala masturbace ve sprše.

Údajná tragikomedie říkám především proto, že ačkoli lidských tragédií (pokrývající škálu od banálních po docela uvěřitelné) zobrazí Pepa habaděj, na tu humornou část už se nedostane – což dělá i tu příjemnou 90minutovou stopáž lehce nesnesitelnou.

O to horší je potom zjištění, že Pepa není ani tak film s reálnou zápletkou jako sexuální fantazie chlápka středního věku, jenž po večerech pozoruje ženu z protějšího domu (Anna Stropnická), která k jeho štěstí nevlastní kalhoty ani žaluzie.

Záměr scenáristů Jána Nováka a Jaroslava Sauera je přitom jasný. Suchánkův odstrkovaný podpantoflák Pepa má v divácích vzbudit lítost, protože všechno špatné, co se mu kdy přihodilo, podle něj nebyla jeho vina. Soucit se však hledá poměrně těžko pro postavu, která si po večerech prohlíží tajně pořízené fotografie své dvacetileté sekretářky a následně nad nimi masturbuje ve sprše.

Novákův snímek tím ale pouze znovu přebírá současnou tendenci, která se vší silou snaží vzdorovat základním normám slušnosti a vkusu a jejíž postavy zapadají do jednoduché dichotomie: mrchy nebo lolitky a machové nebo přehlížení troubové.

Pepa plyne trochu jako rozhlasová hra. Není totiž okamžiku, který by nedoprovázel Suchánkův voiceover nebo plytká hudba Václava Noida Bárty. Společně tyto dva prvky ve filmu vytváří silný nedostatek ticha.  

Přitom alespoň první polovina filmu s Pepovými mladšími verzemi by vydala za průměrný a relativně neurážlivý příběh z období komunismu. Ani tam ovšem nepřináší nic nového nebo lepšího, než jsme už tolikrát mohli vidět jinde. Jak ale retro stylizace vyprchává, brodí se snímek hlouběji a hlouběji do kalných vod mužské představivosti a sebelítosti. Tu bezesporu nejzvrhlejší scénu si ale Novák schová pro vedlejší postavu, jež se s fanfárami vrátí ke svému (tradičně staršímu) partnerovi, který ji psychicky tyranizoval. 

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít